Milešovka a zdraví

Laicky chápáno, souvislost uvedených pojmů lze hledat v posílení fyzické kondice a v získání duševní pohody.  Vystoupat na horu, což někomu zabere 45 minut, někomu pouze 15 minut, v každém případě představuje solidní sportovní výkon, který prospěje organizmu.

Pocit radosti a posílení duševní rovnováhy nesporně vyvolá pohled z vrcholu hory do hlubokých údolí a na strmá úbočí okolních hor, pohled do téměř nekonečných dálek. Zvlášť silným zážitkem je sledování východu slunce, který začíná slabým růžovým oparem na obzoru přecházejícím do prvních záblesků slunečních paprsků  končícím impozantním vynořením se slunečního kotouče.

„Kult“ pozorování východu slunce, který vznikl v 19. století, poněkud zastínil krásu západu slunce. Barevná scenérie konce dne, promítnutá do dynamické oblačnosti na pozadí modré oblohy, v divákovi bezesporu vyvolá nezapomenutelný dojem. Tolik úvodem. Autorka: MUDr. Eva Rychlíková

 

Účinky středohorského podnebí na zdraví

Středohorským podnebím se rozumějí z biologického hlediska polohy v nadmořských výškách od 800 do 1200 m. Charakteristickými rysy středohorského klimatu je ráz krajiny a bohatství lesů, kterými se uplatňují biologické a hygienické účinky zeleně na turisty.

Již pouhý pěti až osmidenní pobyt ve středohorském klimatu příznivě ovlivňuje tělesnou zdatnost, která zůstává zvýšena ještě několik týdnů po návratu do nížinného klimatu. Podle lékařských šetření při pobytu na horách dochází ke zvýšení počtu červených krvinek, ke zvýšené tvorbě hemoglobinu a ke zvýšení maximální jímavosti kyslíku (Matoušek, 1987)

Lze se dočíst, že již před 1. světovou válkou byla lázeňským hostům z Teplic doporučována léčebná kúra  „sluneční lázně“, kvůli které vystupovali na Milešovku. Jednalo se vlastně o helioterapii, což je léčba slunečním zářením, při které se využívá zejména ultrafialové záření, a to hlavně v  pásmu 280-315 nanometrů (UV B).

Jednou z nejznámějších vlastností ultrafialového záření je jeho vliv na tvorbu vitamínu D2 a D3 , který má výrazný antirachitický (protikřivičný) účinek. Lehký ultrafialový erytém (zčervenání kůže) a postupné zhnědnutí kůže vlivem pigmentace vede zpravidla k lepšímu  prokrvení a povzbuzení vnitřně sekrečních funkcí kůže a zvýšení obranyschopnosti organismu.  Delší působení UV B záření však způsobuje vznik puchýřů, blízkých popáleninám, a při dlouhodobém vystavení těla urychluje stárnutí kůže. Vyvolává nezhoubné (basaliomy), ale i vysoce zhoubné nádory kůže (melanomy), které mohou mít i smrtelné následky.

Účinek UV B záření je výraznější na horách  než v nížinách či kotlinovitých polohách, jako je tomu např. v okolí Milešovky. Zvýšená koncentrace plynných a pevných částí, případně vodních kapiček (přízemní a údolní mlhy), v kotlinovitém prostoru, např. lázní Teplic, podstatně zeslabuje UV B záření.

Na Milešovce lze doporučit i otužování vzduchem. Jedná se o nárazy chladného vzduchu na pokožku, které svou časovou proměnlivostí  podněcují neustále příslušné vazomotorické reakce. Vedle aktivizace oběhového systému zvyšuje otužování vzduchem také látkovou výměnu (stoupá spotřeba kyslíku), zlepšuje výkonnost, působí tonizujícím vlivem na centrální nervový systém a celkově osvěžuje.

Ovlivnění organismu je tím pronikavější, čím větší část pokožky je obnažená. Intenzivnější a náročnější formou otužování jsou tzv. vzdušné lázně. Jde o cvičení v minimálním oblečení na chladném a čerstvém vzduchu, případně o přecházení střídavě z vytopené místnosti do volné přírody, kde osoby zůstávají v chladu za stálého pohybu.

Kvalita ovzduší a zdraví obyvatel

LoLoPod Milešovkou žije populace, o které demografové až po třech generacích poválečných přistěhovalců mohou říci, že je domorodá. To ji odlišuje od částí republiky s trvalým osídlením a předjímá  účast vlivů životního a socio-ekonomického prostředí na zdraví.

Zdraví člověka je výsledkem genetických vloh, životního stylu a působení faktorů životního prostředí, včetně prostředí přirozeného. Poslední faktor nebývá při hodnocení zdraví často uvažován. Velký počet elektráren spalujících uhlí s vysokým obsahem síry, které se těží v rozsáhlých povrchových dolech, spolu s morfologií terénu staví severočeskou hnědouhelnou pánev na první místo mezi postiženými oblastmi České republiky.

Téměř všechny vydatné zdroje emisí oxidu siřičitého (SO2) a polétavého prachu jsou umístěny v údolních polohách mezi horským masivem Krušných hor a Českým středohořím (obr. 5.2). Takovéto situování zdrojů v terénu snižuje možnosti rozptylu a přenosu znečišťujících látek, a to zvlášť tehdy, vytvoří-li se v mezní vrstvě atmosféry advekčně či radiačně teplotní inverze.

Přízemní nebo do několika málo set metrů zvednuté teplotní inverze zabraňují vertikálnímu přenosu částic a emitované polutanty zůstávají v přízemní vrstvě. Zvlášť vysoké koncentrace se objevují, trvá-li synoptická situace se zadržující inverzní vrstvou více dní za sebou. Naopak účinný přenos a difuze škodlivin vyvolává proudění vzduchu při rychlostech větru větších než 3 m/s (blíže kap. 7.2). 

Hlavním zdrojem znečištění ovzduší SO2 jsou tepelné elektrárny. Nezanedbatelná jsou lokální topeniště a průmyslové exhalace. Velké množství emisí SO2 pochází např. z rafinérií ropy a ze zpracování ropných produktů.

Neméně významný je SO2, který se do atmosféry uvolňuje při výrobě mědi a při výrobě kyseliny sírové (např. chemické provozy v Záluží u Mostu, Lovosicích, Neratovicích). Jak se snížilo zatížení oxidem siřičitým v regionu severozápadních Čech po odsíření uhelných elektráren v 90. letech minulého století je zřejmé z obr. 5.3.

Polétavý prach, nepříznivě ovlivňující zdraví člověka, se do ovzduší dostává jako produkt spalovacích procesů, ať už v elektrárnách či v lokálních topeništích, dále jako produkt povrchové těžby uhlí a určitým dílem přispívá i zvířený prach ze stavební činnosti, z vozovek, chodníků a částice uvolněné při půdní erozi.

Je všeobecně známo, že kvalita ovzduší ovlivňuje zdraví člověka. Zvlášť je třeba zmínit i nejjemnější polétavý prach, na zdraví velmi účinný, protože proniká do plic.Ve vnějším prostředí se  setkáme s oxidem siřičitým, ozónem a jemu podobnými látkami, prachem všech velikostí částic a organických sloučenin ze spalování všech paliv.

K příjmu škodlivin z ovzduší přispívá aktivní pohyb s intenzivním dýcháním a dýchání ústy (částice pronikají hlouběji, oxid siřičitý se „nenalepí“ na hlen v horních cestách dýchacích, ale jde níže, apod.).
Nejcitlivější skupinou, u které můžeme hledat odezvu změn kvality ovzduší na zdraví, jsou děti. Citlivost dětí vychází z odlišné stavby těla a z jejich chování.

Dětský organismus  je ještě nezralý, enzymatická výbava, která pomáhá adaptaci či odbourávání škodlivin, nefunguje úplně. Dýchadla jsou i o metr níže než u dospělého.. Zvýšené vystavení dětského organismu škodlivinám způsobuje i způsob života dětí Jsou více venku a pohybují se blíže zemi. Jejich kontakt se sedimentovanými škodlivinami a látkami těžšími než vzduch je tedy větší.

Staří lidé jsou svým životním stylem více vázáni na místo bydliště, často pobývají uvnitř obydlí a vycházejí pouze jsou-li pohybliví a soběstační. U nich je dominantní záležitosti příjem škodlivin z ovzduší  v interiéru. 

Těhotné ženy a chronicky nemocní jsou další citlivou skupinou, uváděnou ve vztahu k ovzduší.

Oxid siřičitý

Oxid siřičitý je dráždivý plyn, který akutně vede ke stažení hladkých svalů dýchacích cest, zejména u astmatiků, ve vyšších koncentracích k zánětlivým změnám plicního epitelu, s poruchou plicních buněk, ke změně motility řasinkových buněk v dýchacích cestách. Náchylnost ke kontrakcím bronchiolů je zvětšována studeným vzduchem.

Oxid siřičitý je obecně uznávaným, ne však nejhorším ukazatelem znečištění ovzduší. Rozpustnost ve vodě úzce souvisí s jeho dráždivým účinkem na sliznice a dýchací cesty. Oxid siřičitý je cítit až při vyšší  koncentraci.

Vývoj průměrných měsíčních koncentrací SO2 na Milešovce v období 1971-1995 uvádí obr.
Za toto období dosáhla roční průměrná koncentrace SO2 62 mg.m-3. Roční průměry koncentrace SO2  v uváděném období byly nejvyšší v pětiletí 1981-85, a to 78 mg.m-3, což přesahovalo zákonný limit. V ročním chodu jsou nejvyšší koncentrace SO2 v měsících listopad až březen s maximem v lednu až únoru.

Oxidy dusíku

Jsou reprezentanty spalování fosilních paliv, zejména těch, které hoří při vysokých teplotách nad 1000 stupňů, tj. benzinu, mazutu, ropy, svítiplynu, zemního plynu, uhlí a dalších. Vznikají také  při výrobě dusíkatých hnojiv. Přirozené   znečištění oxidy dusíku pochází nejvíce z elektrických výbojů v atmosféře, vulkanické činnosti a činnosti bakterií. Jsou nebezpečnější člověku než rostlinám.

Nejčastěji se v ovzduší  vyskytují NO2 a NO. Slouží jako substrát pro vznik fotochemického smogu za určitých meteorologických podmínek  a působení slunečního záření. Oxid dusičitý je zrzavý dráždivý plyn, silně oxidující. Vyskytuje se v ročních koncentracích 20-90 mg.m-3. Maximální komunální koncentrace však dosahuje v kuchyních, kde se vaří na plynových hořácích. V době vaření se vyskytují koncentrace 1000-2000 mg.m-3.

V zemích OECD se považuje doprava za zdroj 10% z celkového množství oxidů dusíku. Roční průměrné koncentrace se pohybují v rozmezí 20-90 mg.m-3. Podle meteorologických podmínek mají typický denní průběh. Maximální hodinový průměr, jako krátkodobá koncentrace, může překročit 3x –10x roční průměr.

Z 80-90% se absorbují v dolních dýchacích cestách, lépe pronikají při inhalaci otevřenými ústy. Uplatňují se nejvíce v plicích, kde dochází k interakci s hlenem a surfaktantem, které slouží k ochraně dýchacích cest. Při fyzické námaze je oxid dusíku lépe vstřebáván v místech, kde dochází k výměně plynů, tj. v alveolech. Ve velmi vysokých koncentracích se váže na hemoglobin a podílí se na methemoglobinemii s projevy dušení.

Polétavý prach

Prach je široký pojem, zahrnující mnohé  formy aerosolů, vznikajících lidskou činností i z přirozených zdrojů. Za 95%  prašnosti odpovídá lidská činnost. Kondenzace plynů, jako je oxid siřičitý, je také signifikantním zdrojem částic. Asi jedna polovina celkového množství prachu pochází z atmosférické konverze oxidu siřičitého na sírany. Organické partikule mají velmi závažný zdravotní význam a souvisejí s karcinogenitou prachu.

 Ve staré měřicí síti znečištění ovzduší je běžně sledována a měřena prašnost o velikosti částic, která není rozlišována a jejíž partikule do velké míry podléhají v boji s ochrannými reflexními mechanismy dýchacích cest (pohyb řasinek, vylučování hlenu, kašel, polykání, kýchání. Nejjemnější částice v ovzduší jsou produkovány člověkem, a to při spalování fosilních paliv.

Chemické a fyzikální vlastnosti prašných částic předjímají jejich další chování a další reakci organismu.
Větší částice než 10 m jsou deponovány nad epiglotis, a odtud vykašlány, v horším případě polknuty, částice 5-10 m jsou vdechnuty a deponovány nejblíže bronchiolům, pod 5 m částice vnikají do alveolů. V posledních letech jsou nejzajímavějšími ze zdravotního hlediska částice menší než 2,5 m, pronikající nejhlouběji do dolních cest dýchacích –  plic, a z pohledu toxického uplatnění jim bývá přičítán identický efekt jako parám nebo plynům; jejich měření však není běžně dostupné.

Dýchání ústy představuje hlubší pronikání prašných částic do dýchadel a spolu s fyzickou zátěží znamená nižší depozitum v horních dýchacích cestách a vyšší v dolních partiích dýchacího traktu.

     Časový průběh ročních průměrů koncentrací oxidu siřičitého v období let 1985-1995, kdy se významným způsobem odsířením uhelných elektráren snížila jejich hodnota, uvádí obr. 5.3 . Údaje jsou pro Milešovku, Litoměřice, Teplice, Lovosice a Ústí nad Labem.



Mapa stránek  |  Inzerce

© 2010 Milešovka.cz  |