Partneři na vrcholu Milešovky

Všeobecně od minulosti k současnosti.
Lidé samozřejmě na vrchol Milešovky vystupovali z nejrůznějších důvodů od nepaměti. S největší pravděpodobností byly prvními významnými lidskými aktivitami na hoře těžba dřeva a lov zvěře – tak jako ostatně všude kde byl terén zalesněn a nebyl vhodný k úplnému vyklučení a přeměně na zemědělskou půdu. Údajně na rozhraní 18.a19. století byla značná část vrchů Českého středohoří holými pastvisky pro nesčetná stáda ovcí pak zdejší ovčáctví  postupně odumíralo v důsledku rozvoje australského vlnařství a na svahy kopců se opět vracely lesy. Jak to přesně vypadalo na Milešovce nevíme. V každém případě k zásadní změně péče o vrcholový areál dochází v prvé polovině 19. století když  hostinský Weber z Milešova iniciativně vystihne trend rozvoje turistiky. Pod jeho přičinlivýma rukama se vrchol hory rychle  přizpůsobuje tomuto zájmu. Vedle restauračních místností staví přístřešky pro přenocování, první rozhlednu, zelinářskou zahradu, prodejnu suvenýrů, taneční parket, kapličku, ale také buduje souvislé komunikace od úpatí na vrchol kopce sjízdné pro povoz se zásobami.
Bude tedy tomu zanedlouho 200 let od vzniku první ekonomické aktivity spojené s vrcholem hory, to co se dnes nazývá turistickými službami.. Vlastník vrcholových pozemků, ledeburské panství, je Weberovi a potom jeho následovníkům pronajímal.
Že už tehdy se za navenek ušlechtilým zájmem zpřístupnit krásy středohoří skrývaly především dobře uspokojované zájmy ekonomické je zřejmé. Teplice byly tehdy světovými lázněmi a světové celebrity si zde podávaly ruce i dveře. Výlet a výstup na Milešovku byl dobrodružným  podnikem pro sportovní odvážlivce, dámy byly na vrchol vynášeny zdatnými horaly za dva zlaté (a to byly tenkrát velice slušné peníze), působil zde „zkoušený horský vůdce pro Milešovku a okolí“ – spoustu příležitostí k výdělku!

Pravidelným návštěvníkem byl po mnoho let 19.století  světoznámý cestovatel a vědec Alexander von Humboldt, který zde prováděl různá geofyzikální pozorování a měření a první upozorňil na mimořádně zajímavé vědecké poznatky, které lze na hoře získat. To byl pravděpodobně prvopočáteční impulz  který na vrchol hory přivedl prvního partnera k již osmdesát let fungujícím službám turistiky. Na začátku 20.století učinili mohovití pánové z teplického Gebirgesvereinu rozhodnutí „postavit na vrcholu Milešovky horskou meteorologickou observatoř prvního řádu s vyhlídkovou věží pro turisty“, které vzápětí realizovali.
Tehdy zdánlivě idylická symbiosa dvou se doplňujících aktivit -  vědy a turistiky.   Není nám dnes zcela jasné jaké byly tenkrát majetkové vztahy v nově vzniklé situaci – zda byl pozemek pro observatoř vykoupen a byl potom ve vlastnictví Gebirgesvereinu, nebo se stal vlastnictvím pražské Německé univerzity a zda tomu tak bylo i s vlastní budovou observatoře která byla univerzitou spravována. (bližší viz Historie vědeckého bádání na Milešovce).
V každém případě restaurace s příslušenstvím a observatoř byly dva zcela samostatné subjekty  vzájemně závislé jen sousedskými vztahy. Stejně dnes nevíme co se stalo s pozemky na vrcholu po vzniku první republiky po pozemkové reformě, která rozparcelovala většinu pozemkového vlastnictví šlechty. Stejně nevíme kdo ve dvacátých letech minulého století postavil a provozoval první provizorní lanovku – zda observatoř, nebo nájemce horské         chaty. V jakých vztazích byly majetkové poměry za druhé světové války kdy observatoř provozovala německá armáda je dnes nepodstatné. V každém případě došlo k zásadním změnám po druhé světové válce. Observatoř, snad i s pozemkem na němž stála, přešla do majetku Karlovy univerzity, potažmo do vlastnictví státu. Stejně chata a ostatní pozemky jako německé vlastnictví přešly do vlastnictví státu a na krátkou dobu necelých tří let byly spravovány tzv. národními správci. Po únorovém puči a všeobecném znárodnění (28.10.1948 – viz Den znárodnění, již nikoliv Den vzniku Československé republiky) přecházela restaurace oblíbenými „delimitacemi“ do správy různých „socialistických“ organizací – Vzletu n.p., Restaurací a jídelen n.p. (RAJ) a naposled Jednoty l.v.d. V jejich péči fungovala chata se stále klesající úrovní služeb a zřejmě i bez jakékoliv stavební údržby až do roku 1969, kdy   celý areál vrcholu mimo observatoř , turistice uchvátila bez jakékoliv kompenzace, dle socialistických společenských pravidel, Armáda Československé socialistické republiky, která zde zřídila spojový uzel obsluhovaný malou vojenskou jednotkou. (Až do roku  1994  11 vojáků). Tak po necelých 150ti letech zmizel s vrcholu Milešovky subjekt působící zde od roku 1820 – horská chata – služby turistického ruchu. Po vzniku Akademie věd ČSSR byl založen v jejím rámci Ústav fyziky atmosféry, který od Karlovy univerzity observatoř převzal. V blíže zatím neurčeném roce byl na Milešovce zřízen také spojový uzel civilní a vzniklo zde pracoviště Českých radiokomunikací n.p. obsluhované čtyřmi zaměstnanci. Jejich pracoviště bylo původně v bývalých hospodářských budovách restaurace, později jim armáda uvolnila apartmá v bývalé budově horské chaty, kterou potom obývali společně s vojáky a vrchol hory začal být „zdoben“ stále větším počtem mohutných talířových a bubnových antén.
Ti kdo tehdy na těchto třech pracovištích působili, pokud ještě žijí, vzpomínají na ta léta jako na období velmi pohodová s četnými vzájemnými společenskými kontakty. Na observatoři se prováděl pouze rutinní sběr klimatických a synoptických dat s relacemi do sítě v tříhodinových intervalech, služba civilních i vojenských  spojů byla převážně jen dozorová s ojedinělými zásahy při poruchách. Samotný vrchol Milešovky strádal, o údržbu areálu se nikdo nestaral, vojáci potřebovali pouze hlavní budovu a hospodářské budovy byly ponechány jejich osudu a zubu času a pomalu se stávaly neřízenou skládkou odpadů všeho druhu včetně odpadů nebezpečných, vrchol zarůstal  náletovou zelení, věž observatoře byla pro veřejnost zavřená již od roku 1939. Pro návštěvníky a milovníky Českého středohoří byla návštěva  Milešovky zážitkem  celkem deprimujícím.
Takový byl vývoj partnerských vztahů na Milešovce do roku 1990. Jejich další vývoj je podrobně popsán ve stati Historie Obecně prospěšné společnosti Milešovka.

A jaká je současnost ?
Péče o necelé tři hektary vrcholového areálu sličné hory štědré na nevšední zážitky poutníků i pozoruhodné poznatky vědců  vyžaduje v posledních letech řadu rozhodnutí jejichž důsledky je třeba vážit na vážkách přepečlivě. Snad mají  potíže prvopočátek v rozhodnutím starém již sto let. To bylo v době, kdy již přes osmdesát let fungovala na vrcholu horská chata, vyhlídková restaurace.
Sto let! Co všechno přinesl a zase odplavil čas, co zůstalo! Vědci, včetně  meteorologických, zacházejí s vybavením, prostředky a soubory informací nesrovnatelnými s těmi před sto lety. Ke své práci potřebují klid, pro své přístroje bezpečný prostor a pro srovnávací rozbory čistý vzduch. Turisté  již nejsou vynášeni nahoru na nosítkách,  naopak sami nahoru vynesou za rok tuny odpadků, mnozí by sem rádi vyjeli svými páchnoucími plechovými bednami a přestavěli by nákladní lanovku na osobní…Ekonomické zájmy jsou neméně významné než před sto lety: obce na úpatí jsou zužovány tvrdou hospodářskou realitou – zemědělství, dřívější základní ekonomika středohoří, ztrácí svůj produkční význam, narůstá sice jeho význam jako tvůrce a údržbáře krajiny, bohužel význam, který prostředky nevynáší. K rozvoji turistiky a cestovního ruchu se upínají naděje rozvážných zastupitelů obcí jako k nové ekonomické aktivitě. Dálnice přivádí do kraje nové a nové konzumenty toho čemu se, jaksi krkolomně, říká turistický produkt. Již ne jen pro Teplice a Ústí n.L. je Středohoří rekreačním a rekondičním zázemím -  dnes již téměř třetina víkendových návštěvníků přijíždí z pražské aglomerace. A pro tyto  tendence s protichůdnými potřebami a zájmy se necelé tři hektary vrcholového areálu stávají kolbištěm. A aby toho nebylo dost vstoupily do hry zájmy třetího partnera, před sto lety neexistujícího – radiokomunikační aktivity vojenské a civilní. Kdejaký kopec a vrchol je obdařen a znásilňován talíři, bubny a konstrukcemi  antén, pod nimi objekty s technickým příslušenstvím. I pro ně je Milešovka sférou zájmů nejvýznamnější, z přísně tajných a také zajisté z úsporných důvodů zde Armáda ČR  provozuje intenzivní obsluhu jinak bezobslužného zařízení v objektu, který bolševickými manýry doslova uloupila turistice a nehodlá na této, pro ní trapné skvrně, nic napravovat...
Kolik je na těch necelých 3 ha  prostoru pro střety protichůdných zájmů jejichž oprávněnost je očividná a v nichž nelze stanovit hierarchii důležitosti a oprávněnosti! Těžké rozhodování i v případě oproštění se těch kdo rozhodují od neobjektivních osobních emocí (ale jak neradi si necháváme brát prostor  pro svou sebestřednost)  a to jsme ještě nezmínili skutečnost, že celý prostor okolo je národní přírodní rezervací, kterou vedou na horu přístupové cesty! Když žádný jiný zájem nemá před ostatními prioritu, pak zájem zachování přírodních hodnot rezervace touto prioritou nepochybně jest.
Tak je, velmi zhruba, popsána problematika posledních dvou desetiletí fenoménu zvaného Milešovka.

Pravidelný návštěvník oceňuje zlepšení poměrů na vrcholu hory , návštěvník přicházející na vrchol poprvé stále zaznamenává řadu nedostatků a provizorií. Jak úspěšně a jak rychle budou revitalizační aktivity   dovedeny do konce? To je závislé na tom jak bude společnost Milešovka  úspěšná v získávání prostředků a podpory nejen u významných a rozhodujících osobností a institucí, ale i na tom, s jakým porozuměním, podporou a spoluprací se setkají tyto snahy u  návštěvníků vrcholu královny Českého středohoří. U těch, kteří dovedou vnímat nevšední krásu a hodnotu  širého kraje  odsud znovu a znovu obdivovaného.U těch, kteří  cítí jak je  nedůstojná zanedbanost tohoto místa  údajně třetího nejkrásnějšího rozhledu na světě!

Dříve i dnes byla a je návštěva vrcholu Milešovky především zdrojem tiché radosti a obdivu nad krásou kraje, který nám byl  osudem dán jako místo k životu a bytí. Dokážeme toto místo, tento kraj mlékem a strdím a bohatstvím lůna Země oplývající, důstojně, s rozumem a s láskou k němu spravovat, nebo budeme dál přispívat k  jeho "vybydlování"??

Aktualizace Leopold Kukačka 2010



Mapa stránek  |  Inzerce

© 2010 Milešovka.cz  |