Současné věděcké práce observatoře a budoucnost observatoře

 

Meteorologická observatoř Milešovka, která se zrodila z nadšení a prostředků významných i prostých lidí regionu, se stala evropsky a světově známou. Její vědecký význam  je spojen s mimořádně vhodnou polohou na vrcholu kuželovité hory, kde působení aktivního zemského povrchu na radiační procesy je díky malé ploše vrcholu minimalizováno. Dále je spojen s nepřetržitým měřením a pozorováním profesionálního charakteru s délkou pozorování již více jak 100 let. Tím je tato řada nejdelší řadou horské observatoře na území České republiky. Tyto přednosti byly důvodem, že od roku 1997 byla Milešovka zařazena mezi referenční stanice Globálního klimatického pozorovacího systému (Global Climate Observing System) při Světové meteorologické organizaci jako jediná z území ČR. Význam polohy observatoře v severozápadních Čechách se postupně s rozvojem industrializace regionu rozšířil z oblasti klimatologie, experimentální, synoptické a letecké meteorologie i na studium přenosu a difúze znečišťujících látek v atmosféře. V tomto směru, kdy měření a pozorování observatoře slouží nejen k informaci, ale i k vývoji a ověřování prognózních numerických modelů, mj. i pro šíření zdraví škodlivých látek, je existence observatoře důležitým článkem v řetězu ochrany zdraví obyvatelstva proti škodlivým vlivům atmosférického znečištění. V poslední době přibyl do výčtu i význam spojený s rozvojem větrné energetiky  v horských podmínkách České republiky, zvláště pak  v Krušných horách. Mimořádně vysoký je přínos stoleté milešovské řady ke studiu kolísání klimatu. Odpověď na hypotézu globálního oteplování atmosféry vlivem antropogenních faktorů může vyřešit existenční otázky velkých oblastí na Zemi a velkého počtu obyvatelstva.

Měření a pozorování milešovské observatoře bylo zdrojem pro velkou řadu vědeckých prací, v nichž je zahrnuto zhruba 90 prací s meteorologickou tématikou, dále více než 40 diplomových prací, kolem 50 prací, v nichž je Milešovka citována, a přes 20 prací, které se věnují historii observatoře. Soubornou a nejobsáhlejší prací je kniha autorů R. Brázdila a  J. Štekla s kolektivem „Klimatické poměry Milešovky“. V budoucnu se bude význam měření a pozorování na Milešovce pro všechny zmíněné aplikační směry zvyšovat, což je dáno významem této řady pro studium kolísání klimatu a další směry základního a aplikovaného výzkumu. Vedení Ústavu fyziky atmosféry AV ČR realizovalo a realizuje opatření, která zajišťují předpoklady pro plnění této funkce. Jsou vytvořeny podmínky, aby zůstala Milešovka významnou observatoří nejen v národním, ale i  v nadnárodním měřítku. Nesmíme opomenout, že za všemi výsledky stojí v pozadí náročná práce pozorovatelů. Horské počasí v různých variantách připravuje četné překážky a nástrahy, které prověřují jak fyzickou, tak duševní sílu pracovníků. I díky jim se dnes můžeme světu pochlubit tak dlouhou řadou, jež svědčí o velké odpovědnosti, pečlivosti a profesionalitě, s níž pracovali a pracují. Stejně tak i v budoucnu je nezbytná vysoká kvalita práce pozorovatelů.

Horská meteorologická observatoř byla postavena spolu s vyhlídkovou věží pro turisty. Symbióza vědy a turistiky se významným způsobem rozvíjela již před 1. světovou válkou. Téměř zcela byla potlačena za komunistické éry, kdy restauraci převzala armáda a původní hostinské pokojíky na „milešovském náměstíčku“ se změnily v rozvaliny. Po roce 1990  až OPS Milešovka  začala usilovat o nápravu vzniklých škod a naplnění původního vztahu meteorologie s veřejností a s turisty. Kontakt odborných a vědeckých pracovníků observatoře s návštěvníky hor dává možnost nahlédnout do konkrétní vědecké disciplíny a tím i dává naději, že některé  návštěvníky odbornost zaujme natrvalo. Zájem veřejnosti o meteorologickou observatoř je až překvapivě veliký, což prokazuje návštěvnost observatoře při „Dnech otevřených dveří“. V preambuli zakládací listiny OPS Milešovka se říká, že v případě Milešovky jde o místo významné z  přírodovědných, kulturních a estetických hledisek a o důležitý turistický cíl. Z těchto důvodů zasluhuje zvláštní pozornost a péči o zachování a zvelebení jejích krajinných a kulturních hodnot, aby mohla být, tak jak v minulosti, místem vědeckého výzkumu, zdrojem inspirace a potěšení pro naše i budoucí pokolení.



Synoptická a dynamická meterologie

Synoptická meteorologie studuje zákonitosti rozvoje atmosférických dějů za účelem předpovědi počasí. Základem metod je analýza procesů, vycházející ze synchronních měření a pozorování na rozsáhlých územích na synoptických mapách, které popisují rozložení meteorologických prvků a jevů při zemském povrchu a ve volné atmosféře. To umožňuje provádět trojrozměrnou analýzu. Údaje o tlaku, teplotě a vlhkosti vzduchu, složkách větru, oblačnosti, atmosférických srážkách a jevech, jako jsou mlha, bouřka, krupobití, vichřice apod. zjištěné na Milešovce, vstupují každé tři hodiny do synoptických souborů pozorování, stejně jako z řádově tisíců meteorologických stanic na celé Zemi. Tyto údaje se zakreslují domluvenou grafickou symbolikou do přízemních synoptických map buď na velké geografické oblasti (např. část Evropy, celá Evropa, Atlantský oceán s územím Evropy apod.), případně na mapy polokoule nebo celé zeměkoule. Měření a pozorování na observatoři Milešovka jsou součástí Globálního pozorovacího systému a vstupují přes Regionální telekomunikační centrum Českého hydrometeorologického ústavu v Praze-Komořanech do Globálního telekomunikačního systému a tak se mohou dostat na centrální synoptická pracoviště celého světa.

Synoptická metoda, tj. zobrazování okamžitého fyzikálního stavu atmosféry na mapě a jeho využití pro předpověď počasí, byla nejdříve použita H.W.Brandesem v Německu okolo r. 1820. Autor vycházel z pozorování první sítě meteorologických stanic v období 1780 až 1792 organizované mannheimskou Falckou meteorologickou společností, která čítala 36 stanic v Evropě včetně pražského Klementina. Původní tzv. izobarická synoptika se mohla uplatnit v praxi díky vynálezu telegrafu (1835). V začátku 20. stol. díky V. Bjerknesovi a jeho spolupracovníkům byla teoreticky rozpracována termohydrodynamika a  hydrodynamika atmosféry v souvislosti se všeobecnou cirkulací atmosféry, a posléze byl definován pojem atmosférická fronta (1920) a její význam při vývoji cyklon. V předpovědní praxi se tyto poznatky začaly uplatňovat jako „norská škola“, která kladla velkou váhu  na trojrozměrné měřítko, kde zpočátku důležitou roli mělo pozorování horských stanic. K rozvoji synoptické meteorologie pak zásadním způsobem přispěla měření radiosondážních stanic (po r. 1930, v Československu v r. 1946), radiolokační měření (na našem území po r. 1968) a družicové snímky (v Praze r. 1979). Základními objekty synoptické analýzy  jsou vzduchové hmoty, atmosférické fronty hlavně se zřetelem na jejich tvorbu, přemístění a rozpad, cyklony a anticyklony se zřetelem na jejich vznik, vývoj, přemístění, a zánik. Synoptická meteorologie se zabývá metodami předpovědi meteorologických parametrů a jevů včetně předpovědi nebezpečných meteorologických jevů. Dříve se pracovalo metodou fyzikálně zdůvodněné extrapolace.Významné místo v předpovědní praxi zaujímala a dosud zaujímá synoptická (dynamická) klimatologie, která je založena na využití kauzálních vazeb mezi cirkulačními typy (typické synoptické situace) a meteorologickými prvky či jevy v určitém místě nebo na určitém území. Zjednodušeně řečeno se vychází z předpokladu, že v určitých částech cyklon a anticyklon, které mají vůči konkrétnímu území určitou polohu, převládá v dané roční době charakteristický režim počasí. S rozvojem dynamické meteorologie dochází ke sbližování synoptické a dynamické meteorologie. Tato teoretická disciplina se zabývá formulováním a matematickým řešením rovnic popisujících statiku, dynamiku a termodynamiku atmosféry. Metoda dynamické meteorologie po rozvoji počítačové techniky (50.-60. léta minulého století) umožnila provozně provádět početní předpověď přízemních a výškových tlakových polí, výškových teplotních a vlhkostních polí, předpověď atmosférických srážek a předpověď meteorologických prvků. Tyto podklady pak slouží k formulaci krátkodobé (1-3 dny) a střednědobé předpovědi (4-10 dnů). Díky stále rostoucí dokonalosti numerických předpovědních modelů se významným způsobem  zvýšila i úspěšnost krátkodobých a střednědobých předpovědí, což vedlo k větší vážnosti meteorologie v očích občanské společnosti.



Letecká a plachtařská meterologie

 Zaváděním leteckých linek (1921), které vedly z Paříže do Budapešti a Varšavy přes Prahu, byl podmíněn vznik Československé letecké povětrnostní služby. Pod tlakem rozvoje letecké dopravy vznikla nová disciplína aplikované meteorologie - letecká meteorologie. Základním informačním zdrojem pro práci leteckých meteorologů byla síť meteorologických stanic, v té době označovaných jako letecké povětrnostní hlídky. Do mozaiky této sítě se v r. 1927 včlenila i Milešovka, kdy služba na observatoři byla posílena o jednu pomocnou vědeckou sílu.Význam letecké meteorologie spočívá v meteorologicko-informačním zabezpečení letů hlavně ve fázích vzletu a přistání a při varování před nebezpečnými povětrnostními jevy jako jsou bouřka, silný nárazovitý vítr, mlha, náledí, silné sněžení, intenzivní turbulence a námraza. Se zaváděním letadel, působících v horní polovině troposféry, a zaváděním techniky umožňující přistání i při malé dohlednosti, se význam meteorologických informací z horských stanic pro toto letectvo poněkud snížil. Svůj význam si však horské observatoře zachovaly při meteorologickém zabezpečení tzv. malého letectva (malá dopravní, sportovní, práškovací letadla) a vrtulníků.Zvláštní kapitolou je plachtařská meteorologie, jejíž rozvoj je spojen s rozvojem plachtění na větroních a dále v posledních 30ti letech s rozvojem rogalového plachtění. Je všeobecně známo, že úspěšný pilot větroně musí být z poloviny meteorologem. Zvlášť důkladně musí ovládat teorii konvekce s teorií tvoření výstupných proudů, tzv. termiků. V principu jde o to, že ve slunečných dnech teplé poloviny roku v denních hodinách se zemský povrch neohřívá dopadajícím slunečním zářením ve všech místech stejnoměrně. Je to způsobeno rozdílným albedem (poměr množství slunečního záření odraženého k dopadajícímu), různých typů povrchu co do vedení tepla a dále různým sklonem terénu a jeho orientací vůči Slunci (jižní a severní svahy). Od nestejně ohřátého zemského povrchu se ohřívá přízemní vrstva vzduchu. Protože teplejší vzduch má menší hustotu a je tedy lehčí, začne stoupat vzhůru. Výstupný pohyb však vznikne pouze tehdy, nebrání-li mu vertikální teplotní zvrstvení, není-li atmosféra zvrstvena stabilně. „Komíny“ vystupujícího teplého vzduchu jsou ony termiky, které vyhledávají plachtař. Předcházející popis mechanismu výstupných pohybů nám pomůže pochopit plachtění káňat lesních, které při troše štěstí lze pozorovat nad Milešovkou. Bývá to většinou na konci léta a na začátku podzimu za slunečných dní nad jižním svahem hory, kdy i celá skupina káňat lesních využívá termické konvekce k dlouhotrvajícímu plachtění. Vznešenou eleganci klouzání a stoupání těchto ptáků se širokým rozpětím křídel můžeme pozorovat celé hodiny. Neopakovatelným zážitkem pro diváka je pohled na „vyučování plachtění“ malého káněte rodiči.  (Byli jsme svědky téměř neuvěřitelného počínání dravců, když rodiče ve výšce upustili nesený pahýl dřeva, který mladí za letu zachycovali! Poznámka L.K.) Termiky na jižním svahu Milešovky prokázané ptačími dravci přitahovaly i skupinu rogalistů. Ti v 80. letech postavili startovací rampu a po odvážných skocích nad zalesněný svah  vychutnávali kouzlo plachtění ve výstupných proudech. Tyto riskantní lety proti požadavkům bezpečnosti skončily naštěstí bez úrazu. Známá základna rogalistů je na kopci Raná v západní části Českého středohoří.



Mezní vrstva atmosféry

RNDr. Pavel Jůza

Mezní vrstva atmosféry je vrstva vzduchu u zemského povrchu, jejíž vlastnosti jsou určovány vzájemným působením pevného příp.vodního  povrchu a přiléhající vzdušné vrstvy. V této vrstvě se projevuje tření proudícího vzduchu o zemský povrch (vrstva tření), probíhá v ní výměna tepla a vlhkosti, která se projevuje denním chodem těchto prvků. V mezní vrstvě atmosféry se pohlcuje velká část tepla a téměř všechna vláha. Tloušťka (výška) mezní vrstvy atmosféry je proměnlivá s časem a v průměru dosahuje několika stovek metrů až 1-2 km. Její výška roste s vertikální členitostí reliéfu terénu, s drsností zemského povrchu, s intenzitou turbulentní výměny, která je funkcí rychlosti větru a s instabilitou teplotního zvrstvení. Vrchol Milešovky z uvedených důvodů může být nad horní hranicí mezní vrstvy (v podzimních a zimních anticyklonách při slabém proudění a radiačním ochlazování) nebo pod horní hranicí mezní vrstvy (intenzivní proudění nebo rozvoj konvekce). Milešovka je ze všech stran izolovaný vrchol, výrazně převyšující okolní terén, jehož nadmořské výšky klesají nejčastěji pod 200 m, u Litoměřic a Lovosic dokonce pod 140 m. Observatoř na vrcholu hory má z toho důvodu reprezentativní polohu s expozicí vrcholovou (další typické expozice jsou svahová, kotlinová či údolní, expozice v rovině atd.). Tato poloha umožňuje pozorování jevů, které se odehrávají pod úrovní observatoře. Během více jak stoleté existence observatoře postupně s rozvíjející se těžbou hnědého uhlí, výstavbou tepelných elektráren a rozvojem průmyslu v údolních polohách mezi Krušnými horami a Českým středohořím nabývalo na významu pozorování údolních mlh (obr.6.2), nízké oblačnosti a kouřových vleček (obr.6.3). Tyto jevy ovlivňují koncentraci znečištění ovzduší a jsou významnými prediktory při předpovědi znečištění.

Zvlášť důležitý význam při vzniku a vývoji údolních mlh a nízké stratovité oblačnosti mají teplotní inverze. Jedná se o stavy, kdy teplota vzduchu se s výškou zvyšuje, tzn. že ve spodní části inverze je vzduch chladnější a v horní části teplejší. Inverze vznikají radiací (ochlazování dlouhovlnným vyzařováním v  nočních hodinách), advekcí (při přenosu teplé vzduchové hmoty nad studený zemský povrch se k zemi přiléhající vrstvy vzduchu ochlazují a v závislosti na intenzitě vertikálního promíchávání vzduchu se ochlazení přenáší do vyšších vrstev mezní vrstvy atmosféry) a subsidencí (uspořádané sestupné pohyby v anticyklonách ohřívají a vysušují klesající vzduchové objemy). Např. nad subsidenční inverzí teploty poklesla relativní vlhkost vzduchu na Milešovce 10.února 1927 až k 0 %, 23.února 1975 na 2 %. Teplotní inverze mohou být přízemní nebo od zemského povrchu „zvednuté“. Jejich vertikální rozsah může být několik desítek až několik málo stovek metrů (radiační inverze) nebo i více stovek metrů až přes 1 km (advekční inverze). V těchto případech, na rozdíl od radiačních inverzí,  je Milešovka zahalena mlhou. Díky nízké teplotě spodní části inverze po dosažení stavu nasycení vodní parou se vytvoří mlha nebo nízká stratovitá oblačnost.
Radiační inverze jsou v údolních polohách řeky Bíliny nejčastější v září a říjnu, kdy je lze v průměru očekávat v 9 až 10 dnech v měsíci, za nepříznivých podmínek však i ve 20 dnech. Tyto inverze vznikají za anticyklonálního typu počasí, kdy pro noční radiační ochlazování jsou příznivé malá oblačnost a slabé proudění či bezvětří. V průměru je v září a říjnu ráno v 7 h na Milešovce oproti Teplicím chladněji zhruba o 2°C. Při intenzivních inverzích je teplota vzduchu na Milešovce až o 11°C vyšší oproti teplotě vzduchu v Teplicích (228 m) jako tomu bylo např.  9.února 1960. V měsících studené části roku se projevují na Milešovce advekční inverze teploty. Velmi často vznikají při proudění z jihovýchodu. Bývají to „zvednuté“ inverze s výškou spodní základny v průměru kolem 700-800 m a s vertikální mohutností několik stovek metrů. Na Milešovce většinou bývá rychlost větru 6-12 m/s a mlha či hustá mlha. Při záporných teplotách, převážně pak v intervalu od –2°C do –4°C, vzniká námraza, která dosahuje kritických hmotností trvá-li tato situace několik dní, což bývá splněno při jihovýchodním proudění na týlové straně anticyklony se středem nad Ukrajinou.
Teplotní inverze významným způsobem ovlivňují koncentraci znečišťujících látek, které se dostávají do ovzduší z komínů uhelných elektráren, průmyslových závodů, lokálních topenišť, z automobilového provozu a z dalších zdrojů. V teplotních inverzích je potlačen turbulentní přenos ve vertikálním směru a zároveň horizontální přenos vzhledem k zanedbatelné rychlosti proudění. V důsledku toho se škodliviny hromadí v bezprostřední blízkosti zdrojů. Při přízemní inverzi a bezvětří se zvyšují u zemského povrchu koncentrace škodlivin ze zdrojů s nízkými komíny, při „zvednuté“ inverzi pak ze zdrojů s vysokými komíny. Je-li výška spodní hranice inverze nad úrovní Milešovky, pak zvýšená koncentrace škodlivin může být pozorována i na Milešovce.
Reliéf terénu mezi Krušnými horami, Doupovskými horami, Českým středohořím a Labskými pískovci svým pánevním charakterem je příznivý pro vytvoření bazénu studeného vzduchu na jeho dnu a hlavně pro setrvání tohoto bazénu delší dobu než v otevřené krajině. Proto i teplotní inverze jsou zde výraznější a mají delší dobu trvání.
V souvislosti s bezohledným vypouštěním průmyslových emisí do ovzduší podkrušnohorské pánve (elektrárny, chemický průmysl, doprava), docházelo v druhé polovině minulého století za dlouhodobých  inverzních situací k hromadění emisí v prakticky nepohyblivých vzduchových vrstvách do takové míry, že vznikaly závažné až kalamitní situace s koncentracemi imisí v ovzduší poškozujících  zdraví lidí, živočichů a rostlinstva. Takové dlouhodobé inverzní situace v letech 1988, 1989 vedly ke spontánnímu vzniku demonstrací obyvatel Teplicka za nápravu  neúnosné situace a byly jakýmsi prologem následujících demonstrací tzv. „sametové revoluce“ na podzim roku 1989(Poznámka Leopold Kukačka)
Pro předpověď vzniku nepříznivých rozptylových podmínek, stejně jako pro předpověď jejich časového vývoje, má v oblasti severočeské uhelné pánve značný význam měření meteorologických parametrů a pozorování údolních jevů na observatoři Milešovka. Jde o podklady pro výpočet teplotních pseudogradientů, o časový vývoj směru a rychlosti větru, které ovlivňují rozptylové podmínky, o časový vývoj horní, případně spodní hranice mlhy či stratovité oblačnosti. K prognóze vývoje nepříznivých rozptylových podmínek může přispět i informace o prorůstání kouřových vleček vrstvou mlhy, případně další informace o chování vleček.


Ostatní aplikované směry a výzkum

Prof. RNDr. Josef Podzimek, DrSc.

Aplikovanou meteorologií, jejíž součástí je aplikovaná klimatologie, se rozumí meteorologie bezprostředně zaměřená na využití v praxi a jiných vědných oborech. Jde zejména o aplikaci meteorologických poznatků v jednotlivých oblastech národního hospodářství a dalších oborech lidské činnosti. Největšího uplatnění doznaly zemědělská a lesnická meteorologie, letecká meteorologie, lékařská meteorologie. Zvlášť musíme zmínit technickou meteorologii, která se zabývá vlivem povětrnostních faktorů na výrobu, výstavbu, dopravu a další oblasti techniky. Sledování dlouhodobého vlivu horského počasí na různé druhy průmyslových výrobků (stany, okna, nátěrové hmoty, povrchy různých materiálů), které se provádělo na Milešovce, lze zařadit do oblasti technické meteorologie.
Jedním z nejmladších oborů je meteorologie ve větrné energetice (Štekl, 1997), která studuje zásoby větrné energie na územních celcích i v jednotlivých lokalitách, určuje optimální umístění větrných elektráren v terénu a zabývá se vlivem atmosférického prostředí na činnost větrných elektráren. Tento aplikační směr je pro milešovská měření, která se řadí k největrnějším na území ČR, zvlášť aktuální. Získané poznatky z milešovské observatoře jsou s korekcemi aplikovatelné na vrcholové partie Krušných hor, které mají největší zásobu větrné energie z celého území ČR. Experimentální meteorologický výzkum je založen především na speciálních měřeních a pozorováních mimo program systematického režimu synoptických a klimatických pozorování. Výjimečná poloha observatoře vyzývala a vyzývá k provádění studií, které patřily do širokého oboru fyziky a chemie atmosféry. Stačí připomenout zaměření vědecké práce Prof. Dr. L. W. Pollaka, ředitele observatoře (1929-1938), který na Milešovce prováděl měření UV-záření a polarizace světla oblohy. Jeho studie extinkce světla a atmosférické dohlednosti na Milešovce ho jistě inspirovaly po emigraci do Irska (1938) ke konstrukci počítače kondenzačních jader. Tento počítač se používá dodnes ke kalibraci automatických počítačů.
Jiným příkladem výzkumu, spadajícího spíše do chemie atmosféry a fyziky oblaků, jsou práce Dr. O. Menzla, který se zabýval tvořením námrazy při mlze a obsahem chloridů ve srážkové vodě.
Po převzetí observatoře Československou akademií věd se experimentální výzkum postupně rozšiřoval. Byl např. instalován geligraf, přístroj na měření hmotnosti námrazy  (1954-1957). Měření počtu elektrických výbojů při bouřce počítačem blesků bylo zahájeno v r. 1963.
Na Milešovce byly systematicky sledovány a fotografovány ledové krystaly. Vynikající fotografická technika, vypracovaná vedoucím observatoře J. Ježkem ( na Milešovce působil v letech 1953-1966), umožnila nejen obdivovat krásu a rozmanitost tvarů ledových krystalů i sněhových vloček (obr.2.11 a,b,c), ale i jejich vztah k meteorologické situaci a oblačnosti. Namrzlé kapičky na destičkovém krystalu a hvězdici se širokými rameny prozrazují mechanismus narůstání ledových krystalů ve smíšeném oblaku či v přechlazené mlze. Tímto výzkumem byly získány cenné poznatky pro modelování srážkového procesu.

 

 

Observatoř na Milešovce se podílela na sběru a vyhodnocování vzorků srážek pro vyhodnocení jejich chemického složení a měření radioaktivity během Mezinárodního geofyzikálního roku (1957-58). Tento výzkum poskytl důležité údaje např. pro posouzení účinku samočištění atmosféry v Podkrušnohoří. Ukázalo se, že koncentrace chloridů jsou nejvyšší při hustém sněžení a při námraze. Cenné poznatky byly získány o radioaktivitě vzorků srážek sebraných na Milešovce.
Fotografování a podrobné sledování oblačnosti, údolních mlh a šíření exhalací se staly postupem času jednou z důležitých činností observatoře, zejména, když výsledky tohoto sledování mohly být později korelovány s měřením teplotního gradientu na svahu Milešovky a na osmdesátimetrovém stožáru v nedalekých Kopistech. Tyto práce měly značnou aplikabilitu při předpovědích přenosu a difúze exhalovaných látek z komínů tepelných elektráren a průmyslových závodů.

V letech 1984-1985 byla navázána spolupráce s KHS Ústí nad Labem a na observatoři byly odebírány vzorky mokré a celkové depozice, které byly v laboratořích KHS analyzovány na obsah aniontů a toxických kovů. V rámci této spolupráce bylo na Milešovce instalováno zařízení pro velkoobjemový odběr vzorků vzduchu na skleněný filtr a polyuretanovou pěnu. Paralelní odběry byly realizovány v centru města Ústí nad Labem, nedaleko od Spolchemie jako pravděpodobného zdroje chlorovaných látek. Ve vzorcích byly stanovovány chlorované organické sloučeniny – hexachlorbenzen, izomery HCH, DDT a jeho metabolity a polychlorované bifenyly. Jednalo se o první měření těchto látek v ČSSR, ale pravděpodobně i ve střední Evropě.
Získané výsledky byly publikovány v odborném tisku (J. Leníček, M. Sekyra, S. Kociánová, Stanovení mikrokvant chlorovaných organických látek v ovzduší za použití polyuretanové pěny jako sorpčního média, Čs. Hyg. 33, 2, 65-73, 1988).
O absurditě tehdejší doby svědčí, že díky cenzuře byly nuceni autoři odběrová místa popsat takto: „Odběrová místa jsme zvolili  v centru města asi 500 m od výrobny ve směru převládajících větrů. Paralelně byly vzorky odebírány na kontrolním stanovišti vzdáleném asi 15 km a v nadmořské výšce přes 800 m“. (Vsuvka Ing. Jan Leníček)
Na Milešovce bylo provedeno první radiolokační měření oblačnosti (1967-68), které mělo experimentální charakter. Po emigraci vedoucího projektu a z technických důvodů tento výzkum po r. 1968 nepokračoval. Pro výzkum teplotního profilu podél severního svahu Milešovky bylo organizováno měření teploty v hodinových intervalech od polohy v údolí řeky Bíliny (Rtyně, 180 m n.m.), přes Bořislav (380 m n.m.), dolní stanici lanovky (560 m n.m.) na vrchol Milešovky, a to v období 10/1993-10/1994. Výsledky experimentu rozšířily poznatky o výskytu inverzí a závislosti profilu na roční a denní době.
V r. 1998 bylo na Milešovce instalováno zařízení pro odběr vody z mlhy a od té doby zde probíhá sledování chemických příměsí v mlžné vodě. Analýzy vzorků vody se provádějí v Centrální laboratoři čistoty ovzduší ČHMÚ  nebo v  Laboratoři České geologické služby. Výsledky tohoto studia jsou publikovány v řadě prací v ČR i v zahraničí (viz  přehled  uvedený  v  práci Fišák  2004  nebo  publikace  Fišák, Řezáčová 2000, Fišák a další 2002 aj.).
V roce 1999 byl nainstalován námrazoměr, vyvinutý a zkonstruovaný v ÚFA AV ČR (viz Fišák, Chum, Vojta, 2000a,b). Výsledky analýz vody z námrazy  lze najít např. v práci Fišák, Řezáčová, 2001.
V posledních letech bylo přístrojové vybavení na Milešovce významně rozšířeno o laserové měření vodního obsahu v mlze (přístroj Gerber PVM 100 od roku 2001) a posledním přírůstkem je přístroj pro laserové sledování spektra velikosti kapek v mlze (Malvern EPCS – RTSizer od roku 2005). Tím se tato oblast výzkumu a monitoringu dostala na skutečně kvalitní světovou úroveň přístrojového vybavení.



Mapa stránek  |  Inzerce

© 2010 Milešovka.cz  |