Historie meteorologické observatoře

Meteorologická observatoř na vrcholu Milešovky byla zbudována díky podnětu, který dal  komerční rada Reginald Czermack-Warteck, zasloužilý člen předsednictva Horského spolku v Teplicích a předseda svazu horských spolků severozápadních Čech (Nordwestböhmischer Gebirgsvereins-Verband),  na zasedání svazu svým členům.   Po jejich souhlasu jej pak přednesl na jednání předsednictva Horského  spolku v Teplicích dne 16. ledna 1900. Záměr byl schválen a k jeho realizaci byl určen šestičlenný přípravný výbor. Ten začal jednat s majitelem panství, hrabětem Johannem von Ledebur-Wichelnem, o koupi nutného pozemku na vrcholu hory pro postavení meteorologické observatoře prvního řádu, včetně přístupové cesty.
Jednání o koupi pozemku byla zdárně ukončena v listopadu 1900. Zakoupené území o rozloze 1100 m2 tvořilo samotný vrcholek kopce vedle již dříve postavené restaurace, kde nad triangulačním bodem stála zchátralá  vyhlídková věž. K vlastní výstavbě finančně přispělo téměř  300 členů spolku. Pro realizaci stavby bylo zvoleno několik komisí :
-    správní komise pod vedením okresního školního inspektora E. Wenische,
-    finanční komise pod vedením komerčního rady R. Czermacka,
-    stavební komise s vedoucím vládním radou H. Roschem,
-    vědecká komise pod vedením univerzitního profesora dr. R. Spitalera,
-    právní a informační komise pod vedením generálního sekretáře dr. K. Stradala.
Čestné předsednictví ústředního výboru převzal tehdejší ministr školství dr. W. R. von Hartel, který celý záměr vždy horlivě podporoval. Jako dík za tuto podporu byla později v prvním patře observatoře umístěna jeho busta, která se bohužel nedochovala.
Výstavbu doporučil také tehdejší ředitel Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni, dvorní rada, profesor dr. J. M. Pertner, svým přípisem Okresnímu úřadu v Teplicích ze dne 24. dubna 1901. Ve svém vyjádření mimo jiné uvádí :
„... Co se týká všeobecné vědecké hodnoty horské observatoře, potřebuje nyní fyzika atmosféry, po velkém pokroku, který v poslední době udělala, aby její pozorování ve stanovených bodech zřízených ve vhodných výškách nad zemí, byla zbavena rušivých vlivů okolí ... Nepřetržitá pozorování na horských stanicích jsou bezpodmínečně nutným doplňkem balónových a drakových měření, která už pro jejich podstatu, je možné provádět jen občas a při zvláštních povětrnostních situacích... Je také velkým přáním zřídit horskou stanici zvláště v severních Čechách, protože všechny horské stanice prvního řádu v Rakousku jsou umístěny v Alpách a teprve v poslední době byla taková stanice zřízena na Sněžce, ale z pruské strany. Pro nepříliš vzdálenou Sněžku by byla Milešovka zvláště žádaným doplněním jako mezistupeň mezi poměry v nížině a na 1600 m vysokém kopci. Všeobecně se dá říci, že nadmořská výška ani ne 900 m nebude, jak se mnohým zdá, nevýhodou, nýbrž bude velmi prospěšná, protože horské observatoře prvního řádu ve středních výškách úplně chybí a proto zřízení stanice na Milešovce vyplní podstatnou mezeru. Účelnost zřízení observatoře stojí mimo veškerou pochybnost.“ (Spitaler, 1912).
Na stavbu meteorologické observatoře podalo projekt pět architektů. Po všestranném posouzení byl 25. února 1903 vybrán projekt J. Hocka. Na základě nabídky byli k výstavbě povoláni stavitelé Pech a Knobloch z Radovestic a Kostomlat. Dne 4. března 1903 byla svolána ústřední stavební komise, začátkem května se začalo s hloubením základů a v polovině května se stavebními pracemi. Přes nepříznivé počasí postupovala stavba zdárně kupředu, takže podle úmluvy byla koncem června 1904 dokončena a začátkem července byla po prohlídce vědeckou komisí kolaudována. V říjnu 1904 pak byla předána svému účelu Náklady na stavbu činily 45 075 K 98 h tehdejší měny. Na vrcholu Milešovka tak vznikla stavba ve stylu romantických slohů poslední části 19. století.
Základním stavebním materiálem pro stavbu byl  znělec, vytěžený na vrcholu hory. Observatoř tvořila čtyřúhelníková pravoúhlá  budova, orientovaná podle světových stran, v jejímž severovýchodním rohu stojí 18 m vysoká věž. Ve výšce 10 m je na ní vyhlídkový ochoz, který byl za poplatek přístupný veřejnosti až do druhé světové války. Nad horní plošinou věže jsou na  kovové konstrukci ve výšce 4,5 m umístěny větroměrné přístroje. Vnitřní vybavení bylo pořízeno na náklady majitele, tj. zmíněného teplického horského spolku.

Původní vzhled budovy observatoře po její kolaudaci

 

Vybudování observatoře a její vývoj do roku 1945

 

Ředitelem observatoře se stal prof. dr. Rudolf Spitaler (1859-1946), vedoucí katedry pro kosmickou fyziku a geodynamiku na pražské Německé univerzitě. Prvním pozorovatelem, který nastoupil službu v polovině července roku 1904, byl Franz Löppen. Byl do pozorování zaškolen osobně prof. R. Spitalerem a v případě nutnosti mu pomáhala i jeho žena. Pozorovatel žil tehdy na observatoři trvale. Základní měření a pozorování se provádělo v  klimatologických termínech 07, 14 a 21 hodin místního středního slunečního času .
Státní telefonní a telegrafní stanice, která předávala povětrnostní pozorování denně na Ústřední ústav pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni, byla na observatoři zřízena 7. října 1905. Továrník W. Lambrecht z Göttingenu daroval observatoři povětrnostní telegraf a ten byl umístěn v předsíni, přímo proti vchodovým dveřím. Dne 1. července 1908 byla na Milešovce zřízena poštovní podatelna, která však pracovala jen v  období od 15. května do 15. září. Její obsluhou byl rovněž pověřen pozorovatel.
Největší nebezpečí hrozilo observatoři hned v počátcích činnosti, když 22. února 1905 vypukl požár v sousední výletní restauraci, která   téměř celá, až na několik pomocných budov, lehla popelem i přes rychlý zásah hasičů z Milešova a Černčic. Na vrcholu hory totiž není žádná voda. Pro denní potřebu se voda nosila ze studny na úpatí kopce a  užitková voda byla získávána z okapových svodů střech. Sběrný systém srážkových vod (od zřízení nákladní lanovky nefunkční) byl patrný ještě v sedmdesátých letech min. století. Observatoř však  požárem neutrpěla.Také všechny ostatní životní potřeby se musely na observatoř vynášet. To se změnilo teprve ve třicátých letech, kdy byla zřízena nákladní lanovka.
Již před zahájením pravidelného pozorování požádal Okresní úřad v Teplicích ředitele Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku o udělení státní subvence na zabezpečení činnosti observatoře. Ten doporučil předat stanici do správy katedry pro kosmickou fyziku a geodynamiku Německé univerzity v  Praze. Výnosem tehdejšího ministerstva školství z 20. prosince 1908 byl tento návrh schválen a 24. dubna 1909 definitivně uskutečněn. V roce 1909 bylo původně holé zdivo z kamene, na němž se začala projevovat nepřízeň počasí, opatřeno fasádou z cementové omítky ještě na náklady Horského spolku v Teplicích.
Prof. R. Spitaler byl ředitelem observatoře až do února 1929, kdy odešel do výslužby. Jeho péčí byly publikovány roční přehledy pozorování a údaje o chodu některých meteorologických prvků v rozmezí let 1905-1924. Naměřené a pozorované údaje za léta 1925-29 byly publikovány v samostatných ročenkách. Za jeho vedení přečkala observatoř bez velkých škod první světovou válku, neboť pozorovatel byl zproštěn vojenské služby. Pouze v období od 29. prosince 1916 do 31. ledna 1917 bylo pozorování přerušeno, protože se nepodařilo dopravit na Milešovku uhlí potřebné k vytápění budovy. Dále chybí dva pozorovací termíny ve dnech 12. února 1929 ve 21 hodin a 13. února 1929 v 7 hodin pro onemocnění pozorovatele za tehdejší extrémní zimy.
Zkvalitnění práce observatoře souviselo se zapojením observatoře do hlásné sítě letecké povětrnostní služby v roce 1928. V souvislosti s tím byla přijata na observatoř vědecky vyškolená pomocná síla (do té doby byl na observatoři přítomen pouze jeden pozorovatel) a byly zahájeny výzkumné práce meteorologického a geofyzikálního charakteru.
Po prof. R. Spitalerovi se stal ředitelem observatoře prof. dr. Leo Wenzel Pollak (1888-1964), přednosta Geofyzikálního ústavu pražské Německé univerzity. Ten měl velké zásluhy o další rozvoj observatoře. Činnost se rozšířila o pozorování ultrafialového záření a geomagnetismu. Za Pollakova vedení se zlepšily životní podmínky na observatoři zavedením elektrické energie na vrchol hory. Rozvíjející se činnost přerušila okupace Československa. Po vyhlášení mobilizace v září 1938 bylo na měsíc přerušeno pozorování na stanici. Po německé okupaci českého pohraničí byla observatoř vyjmuta z kompetence Německé univerzity a převzal ji Říšský úřad pro meteorologickou službu, nejdříve jako součást civilní služby a od července 1944 jako součást vojenské letecké služby.
Vedle ředitele observatoře se na její činnosti podíleli jako pomocné vědecké síly prof. Franz Biebl (v roce 1936), dr. Karl Wehrenberg (v letech 1936-39), poslední rok jako správce stanice, a univerzitní asistent dr. Oswald Menzel (1933-35), který se zabýval měřením obsahu chloru v dešti, sněhu a námraze, měřením počtu kondenzačních jader a meteorologickými pozorováními. Později publikoval i několik prací o klimatických poměrech Milešovky. Z osobní korespondence dr. Menzela (aktivního člena NSDAP v regionu), kterou zanechal na Milešovce, je zřejmé,  jak napjaté vztahy existovaly od roku 1932 mezi ním a prof. L. W. Pollakem, který byl židovského původu a v roce 1939 emigroval.. V Irsku, kde prof. Pollak působil, byl  v roce 1947  jmenován ředitelem Ústavu pro kosmickou fyziku.
S uznáním je třeba vzpomenout na činnost pozorovatelů, kteří v těžkých podmínkách na vrcholu Milešovky vykonávali náročnou práci. Zejména v prvních letech existence stanice je třeba ocenit jejich zápal pro věc, vytrvalost, mnohdy i odvahu, které jim pomáhaly překonávat překážky a nástrahy přírody a nepříznivého počasí. Zachované měsíční výkazy svědčí o velké pečlivosti a pozornosti, kterou pozorování věnovali. Také kulturnost zápisů svědčí o jejich poctivém přístupu k pozorování.
Po prvním pozorovateli Franz Löppenovi pozoroval od května 1913 do konce dubna 1920 Vinzenz Miksch. Třetím  pozorovatelem, který prožil na observatoři 25 let, byl Edmund Mildner, který nastoupil v  květnu 1920 a pozorování ukončil v září 1945, kdy byl odsunut. Byl to poslední  pozorovatel trvale bydlící na Milešovce.


Vývoj observatoře po roce 1945


V pohnutých dobách na konci druhé světové války nedošlo naštěstí k žádnému přerušení pozorování. Po osvobození Československa převzala Karlova univerzita po obnovení své činnosti celé vlastnictví Německé univerzity. Observatoř na Milešovce pak přešla  pod vedení Meteorologického ústavu Karlovy univerzity, jehož představitelem byl prof. dr. Stanislav Hanzlík (1878-1956), evropsky známý český meteorolog. Dne 9. července 1949 byla úderem blesku zapálena strojovna lanovky, která vyhořela, a bylo přerušeno elektrické vedení na vrchol hory.
Bezprostředně od prvních poválečných dnů až do roku 1952 řídil práci observatoře na Milešovce univerzitní asistent dr. Oldřich Satrapa (1919-1964), který vynaložil na udržení provozu observatoře a zlepšení životních podmínek tolik námahy, že se po sedmi letech vrátil do Prahy s podlomeným zdravím.
Na Milešovce se postupně vystřídala celá řada našich známých meteorologů a klimatologů, kteří na observatoři už v době studií pracovali jako pozorovatelé nebo asistenti a často právě tam začali získávat poznatky a impulsy pro svoji vědeckou práci.
Z dlouhé řady osobností, které se zasloužily o kvalitní řadu pozorování na Milešovce, je třeba zvláště zmínit Ladislava Ježka, který se stal známým na poli meteorologické fotografie, zejména ledových krystalků a RNDr. Milana Koldovského, který pro svou monografii o fotografii v meteorologii čerpal náměty právě z Milešovky.
   

Hvězdicovitý krystal s namrzlými vodními kapičkami, Hvězdicovitý krystal se složitou strukturou
Hvězdice se širokými rameny a s namrzlými kapičkami na okrajích krystalu.
Zvětšeno 40x

 

V roce 1953 přešla observatoř do správy Československé akademie věd (ČSAV), a to nejprve do Geofyzikálního ústavu ČSAV, v roce 1961 do Laboratoře meteorologie ČSAV a v roce 1964 do Ústavu fyziky atmosféry ČSAV. Akademie věnovala technickému i odbornému rozvoji značnou péči. Pod vedením dr. Františka Reina, CSc. (1929-1981) byla budova observatoře rozšířena a spolu s lanovkou rekonstruována nákladem více než půl milionu korun (1962). Bylo mj. rozšířeno první poschodí, kde vznikla prostorná pozorovatelna s výhledem na tři světové strany (vyjma východního směru), byly rozšířeny tři místnosti, původně označované jako hostinské pokoje pro odborné pracovníky, modernizována temná komora. Původně byla pozorovatelna s  výhledem pouze na sever v prostoru současné kuchyně. Zlepšilo se přístrojové vybavení a stav personálu se rozšířil ze tří na pět stálých zaměstnanců. Nepřetržitá dvacetičtyř hodinová služba na stanici s měřením  v synoptických termínech začala 1. července 1957. Počínaje rokem 1961 se začaly vydávat samostatné Ročenky meteorologických pozorování na Milešovce, a to od roku 1956. Dr. F. Rein publikoval v několika pracích klimatické poměry většiny měřených a pozorovaných prvků a jevů za období 1946-1955 v časopise Meteorologické zprávy.
V té době vedle základního klimatologického měření, registrace a zpracování průběhu teploty vzduchu, vlhkosti vzduchu, tlaku vzduchu, směru a rychlosti větru, atmosférických srážek, globálního slunečního záření, slunečního svitu a povětrnostních jevů patřilo k činnostem pozorovatelů i sestavování synoptických zpráv  v tříhodinových intervalech a jejich předávání radiem, nejprve na pracoviště letecké a synoptické služby Státního meteorologického ústavu (SMÚ) na letišti v Praze-Ruzyni, později dálnopisem do sběrného pracoviště Hydrometeorologického ústavu v Praze. Tato spolupráce v oblasti synoptické služby vycházela z doporučení Konference ředitelů meteorologických služeb  v Moskvě v roce 1956.
Na observatoři se prováděla i řada speciálních měření, např. teplotního profilu podél severního svahu Milešovky v rozmezí výšek 590-857 m, v období 1966-1972 radiolokační měření oblačnosti atd. Několik let se sbíral materiál o výskytu údolních mlh a nízké oblačnosti s horní hranicí pod vrcholem kopce, který byl zpracováván se zřetelem na teplotní zvrstvení přízemní vrstvy vzduchu v okolí stanice. Pozorování údolní mlhy a nízké oblačnosti byla doplňována fotografiemi,  na nichž byly zaznamenány případy prorůstání kouřových vleček komínů nad jejich horní hranicí.
V normalizačním období po roce 1970 byla  záchranou pozorovatelská profese na Milešovce pro tzv. „antisocialistické živly“, které nesměly pracovat ve větších kolektivech. Útočiště na vrcholu hory našli  Leopold Kukačka a básník Ing.Petr Kabeš. Toho, vedle jiných disidentů, navštívil i Ludvík Vaculík, který napsal do Literárních novin povídku Milešovka.
V roce 1983 byl na Milešovce instalován měřič výšky spodní základny oblačnosti IVO-1M. Od začátku sedmdesátých let bylo zavedeno měření koncentrace znečišťujících příměsí v atmosféře (SO2 a polétavý prach) pomocí aerochemické metody s odběrovým intervalem 24 hodiny.
Koncem roku 1991 Český hydrometeorologický ústav zapůjčil na observatoř počítač se softwarovým vybavením METOBSERVER, který umožnil automatické kódování  a předávání zpráv typu SYNOP a INTER a základní statistické zpracování. Od 1. května 1993 byl vzhledem k finančním potížím Akademie věd České republiky redukován počet pracovníků observatoře z pěti na tři a bylo zachováno pozorování pouze v klimatologických termínech. Od 1. ledna 1998 se pozorování na observatoři opět rozšířila na všechny synoptické termíny, přičemž navíc se pozoruje i v  hodinových intervalech. Po roce 1990 se převedly všechny termínové hodnoty na počítačové médium, proběhla formální kontrola úplnosti dat a ve většině případů i fyzikální nerozpornosti. Od roku 1993 se provádí registrace globálního slunečního záření počítačem. V průběhu roku 1995 byl instalován na observatoři přístroj na měření ultrafialového záření. Od července 1997 je v provozu automatická meteorologická stanice METEOS 4, umožňující průběžné měření teploty vzduchu ve výšce 2 m, relativní vlhkosti vzduchu, přízemní teploty vzduchu, půdních teplot (hloubky 5, 10 20, 50 a 100 cm), tlaku vzduchu, srážek slunečního svitu,směru a rychlosti větru. Začátkem roku 1998 byl instalován přístroj na měření globálního slunečního záření CM 11 (Kipp Zonen), v roce 1999 námrazoměr vyvinutý a zkonstruovaný v ÚFA AV ČR. Významným způsobem ke zkvalitnění měřících metod přispěla v posledních letech instalace dohledoměru PWD 21, ceilometru CT 25 a detektoru elektrických výbojů TSS, který nahradil čítač bleskových výbojů.
Observatoř v minulosti i v současné době slouží jako báze pro pozorovatelskou praxi posluchačů Karlovy univerzity v Praze i Masarykovy univerzity v Brně. Napozorované údaje na Milešovce byly předmětem zpracování velkého počtu vědeckých prací a diplomových prací, jejichž soupis je uveden v knize Brázdil, Štekl (1999).
Za finanční podpory Grantové agentury ČR byla kolektivem pracovníků Ústavu fyziky atmosféry  AV ČR a katedry geografie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity  v Brně, pod vedením prof. RNDr. Rudolfa Brázdila, DrSc., a RNDr. Josefa Štekla, CSc., zpracována, na základě devadesátileté řady měření a pozorování, rozsáhlá monografie pod názvem „Klimatické poměry Milešovky“. Jednotlivé kapitoly této knihy se kromě hlavního tématu zabývají také  historií meteorologických pozorování na Milešovce, synoptickými situacemi při vybraných meteorologických extrémech a  kolísáním vybraných charakteristických meteorologických prvků a jevů. Uvádí se též rozsáhlý přehled literatury, která má vztah k observatoři. Kniha vyšla v roce 1999 v nakladatelství Academia a má 433 strany.
Závěrem lze konstatovat, že v minulosti vznikla v severozápadních Čechách observatoř, která má učebnicovou polohu pro meteorologická měření a pozorování. V tomto směru projevil prof. R. Spitaler mimořádnou prozíravost. Význam observatoře vyzdvihli i prof. RNDr. Alois Gregor, DrSc., přední český klimatolog, a prof. RNDr. Mikuláš Konček, DrSc., přední slovenský klimatolog  u příležitosti padesátiletého výročí založení observatoře. Shodou dříve uvedených okolností vznikla observatoř i v bezprostřední blízkosti Mostecké pánve, která byla díky vysokému stupni industrializace (převážně povrchová těžba hnědého uhlí, výstavba neodsířených elektráren apod.) jednou z nejvíce znečištěných oblastí České republiky. Tím se rozšířil význam tohoto experimentálního pracoviště z oblasti fyziky atmosféry, synoptické a letecké meteorologie, větrné energetiky i na studium přenosu a difuze znečišťujících látek v atmosféře. Zvláště aktuální je více jak stoletá milešovská řada měření pro studium kolísání klimatu.



Mapa stránek  |  Inzerce

© 2010 Milešovka.cz  |