Národní přírodní rezervace

Geologická charakteristika Milešovky

Doc. RNDr. Jaromír Ulrych, DrSc.

 

České středohoří představuje relikt rozsáhlého (472 km2) třetihorního vulkanického pohoří dosahujícího délky 80-90 km a šířky až 20-25 km tvořeného souvislým výskytem vulkanických produktů v severních Čechách. Vystupuje na významné geologické struktuře oherského riftu směru VSV-ZJZ, jejíž podstatnou součástí je i morfologicky se projevující podkrušnohorský prolom vyplněný sedimenty a vulkanity. Vulkanismus této oblasti je bimodální, tvořený horninami bazaltického (čediče) a fonolitového (znělce a trachyty) charakteru. Pro svůj klasický vývoj byl vybrán za vzor alkalického vulkanismu tzv. atlantické provincie ve světovém měřítku (Becke 1903). Bazaltické vulkanity jsou vyvinuty převážně jako povrchové produkty – lávy a vulkanoklastika, jejich přívodní dráhy a subvulkanické aparáty jsou plošně v menšině. Naproti tomu horniny znělcového typu tvoří podpovrchová intruzívní tělesa podoby lakolitů, pňů, žil a jejich případné povrchové produkty nejsou prozatím přesvědčivě prokázány. Maximální mocnost zachovalých vulkanických produktů na ploše cca 52 km2 bývá odhadována na 400 m, přičemž vulkanoklastické produkty reprezentují více než polovinu povrchových výskytů (Shrbený 1995). Vznik a vývoj tohoto vulkanismu je spjat s odezvou mladého alpínského vrásnění na starý Český masiv v předpolí tohoto orogénu. Třetihorní vulkanismus byl v oblasti Českého středohoří prokázán v časovém rozpětí přesahujícím 30 milionů let od středního eocénu do svrchního miocénu (43-9 mil. let) (Ulrych et al. 1999). Dnešní členitý a pestrý povrch oblasti Českého středohoří vznikl dlouhým a složitým geologickým vývojem. Vliv tektonických pohybů spjatých s mohutnou vulkanickou činností v třetihorách a intenzivní odnos zvláště ve čtvrtohorách mají za následek současnou podobu horstva, která ač morfologicky výrazně připomíná primární sopečné tvary, je přesto druhotně získaná – to platí i pro nejvyšší vrchol Milešovku. České středohoří je geograficky děleno na mírně zvlněné Verneřické a morfologicky výrazné Milešovské středohoří. Milešovské středohoří je charakteristické značně strmými kuželovitými a kupovitými tvary i hřbety, které reprezentují lakolity, sopečné komíny a žíly a vypreparované z třetihorních vulkanitů a zejména křídových sedimentů. Část území, kde se právě Milešovka nachází, tvoří příčný blok v oherském riftu, vyzdvižený nad okolní oblasti, což dalo podnět k jeho rychlé a intenzivní denudaci. Blok je charakteristický výchozy rul podložního krystalinika. V tomto bloku se vyskytují též četné vysoké vrcholy Českého středohoří.Kuželovitý vrchol Milešovky 837 m vysoký, vystupující více než 400 m nad okolí, je nejvyšší horou Českého středohoří a výraznou krajinnou dominantou celé oblasti. K vytvoření tvaru pravidelného kužele Milešovky (podobně i Milešovského Kloce a Kletečné v blízkém okolí) však docházelo teprve průběžně při preparování lakolitu z okolních hornin v souvislosti se zvětráváním a odnosem jeho pláště i vlastního fonolitu Typicky vyvinutá deskovitá odlučnost s periklinálním zapadáním mocných desek, dotváří klasický kuželovitý tvar hory s příkrými svahy a rozsáhlými kamennými moři při úpatí. Na jz. úpatí hory je patrná odlučná plocha mohutného čtvrtohorního sesuvu suťového kužele tvořící výrazný sráz pod Výřími skalami.

 

    

 

 

Milešovka je lakolit tvořený  alkalickou horninou vypreparovaný z původních okolních hornin. Minerální složení horniny tvořící Milešovku odpovídá sodalitickému trachytu. V současnosti je však více rozšířena klasifikace vycházející z chemického složení hornin, ve které spadá k fonolitu (znělci). Radiologické určení stáří horniny, stanovené K/Ar metodou (31,6 ± 1 mil. let, Kopecký 1987-88), odpovídá hlavní vulkanické fázi Českého středohoří.Zelenošedý fonolit Milešovky se vyznačuje porfyrickou strukturou. Velké lišty vyrostlic odpovídají sodno-draselnému alkalickému živci (až 6 mm), menši vyrostlice (okolo 1 mm) tvoří sodalit, nefelin, analcim, pyroxen, amfibol, titanit, magnetit a apatit. Vyrostlice se vyskytují v jemnozrnné základní hmotě složené téměř výhradně ze světlých minerálů (živce, sodalit, analcim). K puklinovým minerálům fonolitu patří zejména zeolitnatrolit a kalcit. Nejbližší okolí Milešovky je tvořeno krystalickými břidlicemi, křídovými sedimenty, třetihorními vulkanity a čtvrtohorními uloženinami. Horniny krystalinika jsou zastoupeny granátickými ortorulami tvořícími vrch Šibeník s. od Milešova. Jsou považovány buď za mohutný xenolitický blok o průměru cca 0,5 km vytržený z podložního krystalinika krušnohorského typu, vynesený viskózním fonolitovým magmatem Milešovky do strukturně vyšší úrovně, anebo jsou přímou součástí tektonicky vyzdviženého hlubokého podloží vulkanitů i křídových sedimentů.Ze svrchnokřídových sedimentů české křídové pánve jsou v menší míře zastoupeny spodnoturonské opuky až písčité slínovce a spongility vyvinuté v příbojové facii na úpatí bloku Šibeníku. V podstatné míře zde vystupují slínovce svrchního turonu až coniacu.Třetihorní vulkanity patří v blízkém okolí Milešovky k nejrozšířenějším horninám. Jsou zde hojně zastoupeny efuzivní bazanity (olivinické čedičové horniny) a s nimi spjatá vulkanoklastika, patřící ústeckému souvrství (Cajz et al. 2000). Proniky menších těles (sopouchy, žilná tělesa) bazaltických hornin široké škály chemického složení (olivinické nefelinity a leucitity, bazanity, v menší míře i autometamorfované bazalty a tefrity) i fonolitických hornin (soliterní intruze) obnažené při denudaci dotvářejí pestrý ráz krajiny.Značnou část blízkého okolí Milešovky překrývají čtvrtohorní pleistocénní uloženiny. Nejvýrazněji se uplatnily svahové soliflukční sedimenty vzniklé gravitačními pohyby na příkrých svazích. Vytvořila se rozsáhlá kamenná moře na úpatí vulkanických těles, balvanito-kamenité sutě a písčito-hlinité sedimenty. Přítomnost zčásti přemístěných spraší a sprašových hlín souvisí s větrnou činností v mladším pleistocénu.Na Milešovce, podobně jako na některých dalších fonolitových kopcích Českého středohoří (např. Lipská hora)  je patrný asymetrický vývoj reliéfu. Zatímco jižní svah bývá obvykle strmější, severní mívá mírnější sklon. Jedná se v podstatě o periglaciální jev z období ledových dob, související s odlišným osluněním svahů kopců (a údolí). Výraznější oslunění a s ním  spjaté intenzivnější rozmrzání půdy způsobovalo intenzivnější soliflukci a erozi jižních svahů, ve srovnání se sklony severními (Kirchner et al. 2001).Tento jev je již déle jak století znám v geografické literatuře jako problém asymetrických údolí. Západní svahy údolí, na které dopadá slunce již od rána rychleji a do větších hloubek rozmrzají a proto bývají následkem soliflukce pozvolnější než východní svahy, kam sluneční záření začíná dopadat až kolem poledne (Cílek 2000).

Flóra Milešovky

Doc. RNDr. Karel Kubát, CSc

Podrobné informace o všech  dále uvedených a tučně zvýrazněných  položkách  lze  nalézt vyhledávačem internetu zadáním jejich českého, nebo latinského názvu!

 

Milešovka jako významná krajinná dominanta lákala nejen k vycházkám a k výletům, ale i jako objekt přírodovědných výzkumů, nebo - v prvopočátcích bádání - alespoň ke sběru přírodnin. Rostliny zde byly sbírány soustavně již od první poloviny 19. století. Ve výměnném herbáři  prof. I. Tausche (1793-1848) pochází mnoho položek právě z Milešovky. Nejvýznamnější z nich je jistě vrbovka třezalkolistá (Epilobium hypericifolium Tausch), kterou v roce 1824 na základě sběru z Milešovky popsal. Naposledy zde byla nalezena roku 1864 a ještě o 15 let později byla pěstována v býv. smíchovské botanické zahradě. Nyní je druh považován v ČR za vyhynulý, protože v posledních desetiletích nebyl nalezen ani na druhé lokalitě, Děčínském Sněžníku.
V roce 1874 nalezl R. Brandeis na svahu Milešovky nad jejím JV úpatím dvě kvetoucí rostliny patřící do nápadného a nezaměnitelného rodu jazýček (Himantoglossum) z čeledi vstavačovité. Jednu rostlinu sebral, druhou nechal na místě. V následujících letech navštívil lokalitu ještě třikrát, ale vždy bezúspěšně. Tento mimořádně významný nález (dosud jediný v Čechách) byl teprve téměř po 20 letech publikován (Maly et Brandeis ,1893); rostliny byly určeny jako jazýček kozlí (H. hircinum), protože v tu dobu nebyl žádný jiný druh rodu v Evropě rozlišován. Brandeisův sběr byl dlouho nezvěstný; jeho herbář je sice uložen v muzeu v Ústí n. L., ale tato položka v něm chybí. Teprve na samém konci 20. stol. ji nalezl Hendrych (2000) v přírůstcích botanického odd. Národního muzea v Praze. Na základě revize se ukázalo, že rostliny z Milešovky patří k druhu jazýček jadranský (H. adriaticum), který byl popsán teprve  v roce 1978 z Itálie. Jeho nejbližší lokality jsou na J Moravě v okolí Třebíče, lokality v okolí Jeny v Německu patří k H. hircinum.Poněkud nejasná je historie výskytu kyvoru lékařského (Ceterach officinarum) na Milešovce. Dochovaly se dvě staré nedatované položky, z nichž alespoň jedna s největší pravděpodobností z Milešovky skutečně pochází. Na schedách není žádné bližší určení místa výskytu. Protože jde o rostlinu skalních štěrbin vyhledávající spíš neutrální až bazičtější substráty (a milešovský fonolit je poměrně kyselý), nelze vyloučit ani to, že byl kyvor sbírán na některém z návrší při jejím úpatí. V současnosti je pravděpodobně známá jediná původní lokalita druhu v Čechách (Ústí n. L., Střekov). Také sleziník černý (Asplenium adiantum-nigrum) roste v Čechách při severní hranici svého celkového rozšíření. Na Milešovce byl pozorován několikrát, v dlouhých časových odstupech: poprvé ho zde sbíral v roce 1913 Polák, pak (1952) Dostál a naposledy byl patrně zaznamenán koncem 60. nebo začátkem 70. let 20. stol. Tehdy byl pozorován velmi vzácně v řídké dubohabřině nad Výřími skalami a u turistické cesty na jižním svahu. Tam byl v roce 1967 nalezen jediný exemplář v místě tzv. ventarol. Jedná se o v létě neodlišitelné plochy, na kterých ústí systémy skalních puklin; z nich v zimě uniká teplý a vlhký vzduch, který rozpouští sníh. Tato celoročně nepromrzající místa jsou pravidelně navštěvována černou zvěří, rytí prasat bylo nejspíš příčinou zániku poslední rostliny. Znovuobjevení druhu lze na Milešovce očekávat.
Záraza alsaská
(Orobanche alsatica) byla na Milešovce nalezena parazitující jen na žebřici horské (Libanotis pyrenaica). Žebřice zde dosud roste, převážně ve vrcholových partiích hory, ale záraza byla pozorována naposledy pravděpodobně v roce 1894, tedy přibližně před  110 lety. Medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi) je poměrně hojná na horní hraně Výřích skal; její zdejší populace je největší v severních Čechách. Pravidelně a někdy velmi bohatě plodí.
Na Milešovce rostlo nebo dosud roste i mnoho dalších druhů rostlin, které jsou v České republice vzácné, ohrožené a proto i chráněné. Ze zvláště chráněných druhů, zařazených do kategorie kriticky a silně ohrožených, jsou udávány hruštička prostřední (Pyrola media), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus), jeřáb český (Sorbus bohemica), koniklec luční (Pulsatilla pratensis), korálice trojklaná (Corallorhiza trifida), kosatec bezlistý (Iris aphylla), kostřava ametystová (Festuca amethystina), lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea), okrotice červená (Cephalanthera rubra), vstavač kukačka (Orchis morio), vstavač nachový (Orchis purpurea).
Vrchol Milešovky dosahuje vyšší nadmořské výšky než např. Komáří hůrka v Krušných horách nebo než některé pláně ve východní části tohoto pohoří. Přesto je květena Milešovky, zvláště jejích jižních až západních svahů, neporovnatelně bohatší především na teplomilné druhy. Příčinou je nejen pro rostliny příznivější geologický podklad, ale zvláště poloha vrchu na okraji českého termofytika. Proto nepřekvapí, že několik rostlinných druhů dosahuje právě na Milešovce své výškové maximum v České republice:  jeřáb břek (Sorbus torminalis) 800 m, jeřáb muk (Sorbus aria) 800 m, kozlík ukrajinský chlumní (Valeriana stolonifera subsp. angustifolia) 800 m, lebeda podlouhlolistá (Atriplex oblongifolia) 835 m, lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea) 790 m, plamének přímý (Clematis recta) 580 m (Sýkora 1978) aj.

foto 4.1. dubohabrový les na Milešovce. Leopold Kukačka

Převážná část kužele Milešovky je zalesněna. Především při úpatí a v nižších partiích svahů se v lesních porostech již mnoho století hospodaří. Přesto se na velkých plochách zachovaly přirozené a přírodě blízké porosty. Většina jižních svahů je porostlá dubohabrovými lesy (převažují společenstva blízká asociaci Melampyro nemorosi-Carpinetum). Na severních svazích převládaly druhově chudé bikové bučiny (asociace Luzulo-Fagetum) s dominantní třtinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea) v podrostu; ty byly nahrazeny kulturními smrčinami, které v první polovině minulého století podlehly mniškové kalamitě. Nyní jsou na velké části severních svahů řídké březové háje. Květnaté bučiny jsou zastoupeny především asociací Tilio platyphylli-Fagetum  s hojnou lípou velkolistou. Pro bučiny celé skupiny Milešovky je typická nepřítomnost některých druhů, které rostou nedaleko odtud na pravém břehu Labe : kostřava nejvyšší (Festuca altissima), kyčelnice cibulkonosná a devítilistá (Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), udatna lesní (Aruncus vulgaris). Jejich absenci je možné vysvětlit "ostrovní" polohou této skupiny vrchů : na východě jsou odděleny Labem, z ostatních stran územími, nevhodnými pro migraci jmenovaných druhů (přílišné sucho a teplo).  O lesní vegetaci Milešovky se zmínil v několika pracích Klika, samostatnou studii publikovali Firbas a Sigmond (1928).
Trvale bezlesé plochy jsou na balvanitých sutích a na skalním srázu Výřích skal. Při horní hraně skal se na nevelkých plochách dochovaly zbytky reliktního boru s častou medvědicí lékařskou. Tato společenstva jsou zpravidla řazena do svazu Dicrano-Pinion. Významná jsou také společenstva okrajů sutí ve vrcholové části Milešovky s hojnou lískou obecnou (Corylus avellana) a některými dnes již velmi vzácnými až téměř vyhynulými druhy: hlaváč fialový (Scabiosa columbaria), kapradinka skalní (Woodsia ilvensis), lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea), mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum), růže májová (Rosa majalis) aj.; tato společenstva jsou dokonce považována za "potomky" keřových formací, které byly u nás hojné v chladnějších obdobích po poslední době ledové, tedy zhruba před 10.000 - 8.000 lety (Sýkora 1978).
Z meteorologického hlediska je zajímavá  skupina vlajkových stromů - modřínů, které lemují vyústění průseku lanovky na vrchol a byly podél pěšiny na severní straně pozemku.

Modřín s asymetrickou, „vlajkovou“ korunou u horní stanice nákladní lanovky. foto Leopold Kukačka

 

ÚFA AV ČR Tvarování a sklon korun stromů jsou ovlivněny převládajícím směrem větru převážně v zimních obdobích,  a to po celou dobu existence stromů. V souladu s meteorologickými pozorováními šlo podle vlajek stromů o proudění ze směrů 286 až 288° (Křivský, 1958). Kolem 90. let minulého století většina stromů odumřela, pravděpodobně za přispění znečištění ovzduší.

Podle posledního publikovaného přehledu (Sýkora 1978) bylo na Milešovce zjištěno celkem 269 druhů cévnatých rostlin; do tohoto počtu jsou zahrnuty i taxony, jejichž výskyt se již dlouho nepodařil ověřit. Jedná se o číslo poměrně vysoké uvážíme-li, že geologická stavba Milešovky je relativně jednoduchá, navíc je převládající fonolit hornina poměrně kyselá. Jedinečnost flóry Milešovky spočívá ve výskytu v  Čechách mimořádně vzácných druhů rostlin. Významné je také  společenstvo s lípou širokolistou; asociace Tilio platyphylli-Fagetum je považovaná za lokální asociaci nejvyšších poloh západní části Českého středohoří.

 Fauna Milešovky

†Doc. RND.r. Ivo Flasar

†CSc., RNDr. Marie Flasarová, CSc.

 

Podrobné informace o všech  dále uvedených a tučně zvýrazněných  položkách  lze  nalézt vyhledávačem internetu zadáním jejich českého, nebo latinského názvu!

 

Hora Milešovka (837 m), ležící v centru  Českého středohoří, je zajímavým územím nejen po botanické stránce, ale i zoologicky je velmi významná.
Na Milešovce jsou zastoupeny různé typy biotopů, jako je doubrava, bukový les,  smrčina, dále jsou tu skály a sutě.  Lesní biotopy plošně převládají, skály a sutě zaujímají pouze malou plochu asi pěti procent. Už tím je dáno druhové složení obratlovců, v němž převažují lesní druhy. Na tomto kopci bylo zjištěno 110 druhů obratlovců (včetně zatoulanců i druhů nedávno vymřelých).
Z obojživelníků zde žije mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), kterého můžeme zastihnout po dešti, a po celém území se vyskytuje nehojně skokan hnědý (Rana temporaria).
Pozoruhodné je každoroční stěhování ropuchy obecné (Bufo bufo) v době jarního rozmnožování a to z celého širokého okolí do rybníka v Milešově. Dříve bývaly stovky ropuch při přechodu silnice do rybníka rozježděny. Dnes je bezpečnost ropuch zajišťována správou CHKO v Litoměřicích. Po stranách silnice jsou plůtky a vyhloubené jámy, do kterých ropuchy padají a pak jsou přenášeny do rybníka.
Na vodní biotopy jsou Milešovka a její okolí poměrně chudé. Rybník Toran v revíru Březina je dnes oplocen  a ve správě mysliveckého sdružení Tetřívek-Milešovka. Jsou zde vysazeny druhy: kapr obecný (Cyprinus caprio), pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss, Salmo gaidneri ??) a siven americký (Salvelinus fontinalis). Druhým větším biotopem je rybník v Milešově, který obhospodařuje obecní úřad Milešov. Byl zde vysazen kapr obecný (Cyprinus caprio), karas obecný (Carassius carassius) a štika obecná (Esox lucius). Konečně je zde Milešovský potok, který se vlévá do Labe, spravovaný Českým rybářským svazem. Periodicky je osazován pstruhem potočním (Salmo trutta morpha fario).
Z plazů zde žije ještěrka obecná (Lacerta agilis), na teplejších místech slepýš křehký (Anguis fragilis) a užovka obojková (Natrix natrix). Na kamenitých teplých místech se můžeme také střetnout se zmijí obecnou (Vipera berus).
Ze všech obratlovců jsou nejpočetnější ptáci. Z dravců byli pozorováni – včelojed lesní (Pernis apivorus), krahujec obecný (Accipiter nisus) a jestřáb lesní (Accipiter gentilis), oba druhy zde hnízdí, dále zde hnízdí káně lesní (Buteo buteo) Poštolka obecná (Falco tinnunculus) sem jen přechodně zaletuje. Jako na velkou vzácnost je nutné upozornit na zástřel orla skalního (Aguila chrysaetos), který byl uloven na úpatí Milešovky 8. prosince 1886. Dokladový kus je zachován ve sbírkách Regionálního muzea v Teplicích. Další vzácností je úlovek motáka stepního (Circus macrourus) u Velemína v roce 1895. Doklad se nachází také v muzeu v Teplicích.
Z kurovitých ptáků, kteří dříve obývali Milešovku, musíme vzpomenout tetřívka obecného (Tetrao tetrix), který se vyskytoval i na okolních kopcích a dodnes hnízdí na kopci Pařez (též Milešovský Kloc) 735 m n.m. západně od Milešovky  a jeřábka lesního (Bonasa bonasia), který býval donedávna na Milešovce hnízdivcem. Zprávy o jeho hnízdění v dnešní době chybějí. Bažant obecný (Phasianus colchicus) se vyskytuje a hnízdí ojediněle. Změnou zemědělství se objevuje i křepelka obecná (Coturnix coturnix). Byla hlášena od Medvědic. Také sluka lesní (Scolopax rusticola) je zde hnízdivcem. Holubovití – holub hřivnáč (Columba palumbus) nehojně hnízdí po celém území. Vzácnější je holub doupňák (Columba oenas). Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) se vyskytuje jako synantrop na úpatí ve vesnicích.
Ze sov je největší výr velký (Bubo bubo), který hnízdí pravidelně na Výřích skalách, popřípadě na vrcholu hory a střídá i jiná místa. Má zde unikátní stoleté hnízdiště. Z dalších lesních sov zde hnízdí kalous ušatý (Asio otus), puštík obecný (Strix aluco) a hnízdíval  zde poměrně vzácně i sýc obecný (Athene noctua). Sova pálená (Tyto alba) pravidelně hnízdila na kostele v Milešově. Koncem minulého století je uveden v literatuře výskyt kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) z okolí Velemína u Milešovky. Tento výskyt je velmi nepravděpodobný.
Kukačka obecná
(Cuculus canorus) bývá na Milešovce hostem, sama nehnízdí a svá vejce podkládá pěstounům.
Z datlovitých zde hnízdí nejhojněji strakapoud velký (Dendrocopos major), méně žluna zelená (Picus viridis) a nehojně datel černý (Dryocopus martius). Vyskytuje se  a také  hnízdí krutihlav obecný (Jynx torquilla). Z hnízdících pěvců můžeme zastihnout pěnici slavíkovou (Sylvia borin), pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla) a pěnici pokřovní (Sylvia curruca).
Na Milešovce hnízdí tři druhy budníčků – budníček menší  (Phylloscopus collybita), budníček větší (Phylloscopus trochilus) a budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix).
Drozd zpěvný
(Turdus philomelos) a kos černý (Turdus merula) jsou ve všech biotopech Milešovky běžnými hnízdivci. Červenka obecná (Erithacus rubecula)  je hnízdivcem po celém zalesněném kopci. Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus)  hnízdí nehojně, rehek domácí (Phoenicurus ochruros) je hojnější, hlavně kolem budov. Pěvuška modrá (Prunella modularis) a střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) také hnízdí sporadicky. S  ťuhýkem obecným (Lanius collurio)  se můžeme setkat na křovinatém úpatí.
Sýkory – sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus caeruleus), sýkora úhelníček (Parus ater), sýkora parukářka (Parus cristatus), mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), z nich nejhojnější je sýkora koňadra. Vzácná je sýkora lužní (Parus montanus) hnízdící sporadicky na vrcholu kopce.
Vlaštovka obecná
(Hirundo rustica), jiřička obecná  (Delichon urbica) a rorýs obecný (Apus apus) sem pouze zalétávají.
Brhlík lesní
(Sitta europaea) je běžným hnízdivcem po celém zalesněném kopci, šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) nehojně hnízdí v bučině. Hejnka čížka lesního (Carduelis spinus) bývají pozorována v zimě na  olších při vybírání semen. Hnízdění nebylo prokázáno.
Další hnízdivci jsou – hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula), pěnkava obecná (Fringilla coelebs) – je ve všech biotopech nejhojnější, strnad obecný (Emberiza citrinella) i na úpatí, vrabec polní (Passer montanus) hnízdí na Výřích skalách, vrabec domácí (Passer domesticus) se potuluje po vesnicích kolem.                                                                     
Z ostatních ptačích druhů, se kterými se můžeme na okrajích Milešovky setkat, uvádíme dlaska tlustozobého (Coccothraustes coccothraustes), zvonka zeleného (Chloris  chloris), stehlíka obecného (Carduelis carduelis), zvonohlíka zahradního (Serinus serinus) a špačka obecného (Sturnus vulgaris).
Jednou se nám podařilo zastihnout na polích u Černčic pod Milešovkou na jarním tahu asi 250 kusové hejno jikavce severního (Fringilla montifringilla), kde všichni samci již měli pestrý svatební šat.                                                                      
Lindušku lesní
( Antus trivialis) je možné zastihnout ve všech lesních biotopech. Linduška luční (Anthus pratensis) byla vícekrát pozorována na vrcholu.
Konipas bílý
(Motacilla alba) hnízdí na vrcholku na observatoři, konipas horský (Motacilla cinerea) hnízdí na Výřích skalách v údolí Milešovského potoka.  
Vrána černá
(Corone corone)  jen zaletuje, kavka obecná (Corvus monedula) nehojně hnízdí. Sojka obecná (Garrulus glandarius) hnízdí v lesích i po celém vrchu. Ještě v minulém století nehojně hnízdil na Milešovce ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes).
V srpnu 1968 byla v  okolí meteorologické observatoře pozorována větší hejnka ořešníků, jak vybírala lískové oříšky. Patrně se jednalo o sibiřskou rasu (Nucifruga caryocatactes macrorhynchos).  
Straka obecná
(Pica pica) sem jen zaletuje z polních hájů v okolí, kde i hnízdí. V poslední době se objevuje na Milešovce i krkavec velký (Corvus corax) , který zde i hnízdí.
Z velmi vzácných druhů je v  literatuře  zmínka o hnízdění skalníka zpěvného (Monticola saxatilis). Což není nemožné, poněvadž v polovině minulého století hnízdíval na střekovských skalách u Ústí nad Labem a na více místech v Českém středohoří. Nedaleko v lesním revíru Březina se potuloval v roce 1995 u rybníka Toran čáp černý (Ciconia nigra).
Savci – ježek západní (Erinaceus europaeus) je nehojný. Krtek obecný (Talpa europaea) žije hlavně na úpatí na loukách s hlubší půdou. Z dalších hmyzožravců zde žije rejsek obecný (Sorax araneus), vzácně rejsek malý (Sorex minutus). Rejsec vodní (Neomys fodiens) byl zjištěn podél Milešovského potoka,   bělozubka šedá (Crocidura suaveolens) žije v polích na úpatí. Byly zjištěny i tři druhy netopýrů – netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr velký   (Myotis myotis) a netopýr rezavý (Nyctalus noctula).
Zajíc polní
(Lepus europaeus) se vyskytuje na Milešovce ojediněle. Králík divoký (Oryctolagus cuniculus) byl zdecimován myxomatozou. Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je v lesních porostech nehojná.
Plch velký
(Glis glis) a plšík lískový (Muscardinus avellanarius) zde žijí, ale ucházejí pozornosti pro noční způsob života.

 V tomto sdělení nelze s autorem souhlasit. Rozmnožení obou druhů dosáhlo na vrcholu Milešovky v letech 2007 a 2008 až kalamitní úrovně a plši značně škodili v prodejně občerstvení, na observatoři i v zařízeních spojové techniky.  Žijí čile životem nočním i denním, v létě i v zimě, vzdali se hibernace. Stali se velmi málo plachými. Vzhledem k jejich ochraně  je jedinou obranou proti  invazi plchů  soustavný odchyt, celkem snadný,  s jejich  následnou  repatriací k úpatí hory.(Poznámka Leopold Kukačka)

Myš domácí (Mus musculus) byla nalezena v potravě sovy pálené. Myšice lesní (Apodemus flavicollis) je zastoupena ve všech lesních biotopech. Myška drobná (Micromys minutus) byla zjištěna v okolí Milešovského potoka. Potkan (Rattus norvegius) je nevítaným hostem ve sklepech observatoře.   Z ostatních hlodavců byli zjištěni : norník rudý (Clethrionomys glareolus) po celém kopci a hryzec vodní (Arvicola terrestris). Hrabošík podzemní (Pitymys subterraneus) může být považován za vzácného ve smrkovém lese na vrcholu, jinak nejblíže žije v Krušných horách.
Ze šelem zde žijí liška obecná (Vulpes vulpes), kuna skalní (Martes foina), vzácně kuna lesní (Martes martes), hranostaj (Mustela ermines), kolčava (Mustela nivalis) a jezevec lesní (Meles meles). Při úpatí u vesnic se vyskytuje ojediněle tchoř tmavý (Putorius putorius).
Z kopytníků  je srnec obecný (Caoreolus capreolus) zde běžný, zatímco prase divoké (Sus scrofa) je v posledním čase velmi hojné.
Při úpatí Milešovky se zdržuje daněk skvrnitý (Dama dama), který má částečně původ z vysazovacích akcí v ústeckém okrese a částečně sem byl i přímo vysazen (jedinci maďarského původu). Jsou zde i tři albíni daňka (Dr. F. Hamrle, in verb.-člen mysliveckého sdružení Tetřívek-Milešovka). Na Milešovce se vyskytuje i muflon (Ovis musimon) jako v celém Českém středohoří.
Jako kuriozita byl v roce 1902 u Milešovky střelen albín zatoulaného jelena evropského (Cervus elaphus).



Mapa stránek  |  Inzerce

© 2010 Milešovka.cz  |