Historie turistického ruchu na Milešovce

†Jaroslav Srba, mistr sportu, 

RNDr.Josef Štekl,CSc.

Leopold Kukačka

Vrchol Milešovky vždy lákal turisty a milovníky přírody a dalekých rozhledů. Začátkem ě 19. století se měnil životní styl zejména obyvatel měst a součástí jejich života se staly i výlety do okolí jejich bydliště a cesty za poznáním. Obce a  různé organizace chtěly těžit z tohoto zájmu o přírodu a snažily se přilákat co nejvíce návštěvníků. Vzrůstající zájem obyvatel o turistiku mj. vycházel z činorodé práce okrašlovacích spolků a hlavně turistických sdružení a spolků. O rozvoj turistiky v okolí Milešovky  se nejvíce zasloužil Horský spolek v Teplicích (Gebirgsverein Teplitz), založený v roce 1885.
Náplní turistických a horských spolků se postupně stala i stavba rozhleden, která byla v mnohých případech povýšena na věc prestiže, ať už lokální nebo spolkové. Ve druhé polovině 19. století a začátkem 20 století, kdy se místní okrašlovací, turistické a horské spolky doslova předháněly v budování rozhleden, vznikly v regionu např. rozhledny, Komáří Vížka (1857), Děčínský Sněžník (1864), Klínovec (1884), Hněvín (1889), Hora Svaté Kateřiny (1902).
V tomto proudu rozvoje turistiky vznikla i vyhlídková věž na Milešovce. Abychom nesnížili sílu slova, uvedeme v citaci, jak v roce 1892 v knize „Čechy-Středohoří“ popisuje výstup na horu Milešovku a dojmy z rozhledu F. A. Borovský:   

„Na Milešovku vede několik cest, z nichž ona od Bílky snad jest nejpohodlnější. Skutečně rozkošná jest však vyhlídka ze vzdušné této výše zvláště za jasných dnů podzimních. Péru našemu nelze vystihnout krás, v něž stápí se udivený zrak, a jak nicotným jeví se odtud veškeré dílo rukou lidských vedle velebné všemocnosti přírody! Nechceme jmenovati vrch po vrchu, všecka města a osady, jež vidíme odtud rozsety mezi žírnými rolemi, svěžími lukami a bujnými lesy, při stříbrných pruzích řek a potoků – vybízíme jen každého : jdi a viz! K východu i západu kupí se lesnaté chlumy až do modravé dálky, kde šedým cimbuřím obzor lemují. Blíže v úvalech zelenají se šťavnaté lučiny, jichž zeleň v dále s temnem lesů v jedno splývá. K severu letí zrak přes nižší lesnaté hřbety a přes kraj rolemi zbrázděný, sotva jen tuše hluboké, skryté údolí Běly, na Doubravskou Horu nad Teplicí – přes  hnědouhelnou pláň až v šedou dáli ku příkré Rudohorské hradbě. Na jih kolem úpatí hory rozkládá se téměř jediný ovocný sad, zabíhá do údolí mezi skalnaté, ostré, tu i tam zříceninami věnčené chlumy, obestírá jejich boky, a v něm bělají se bezčetné osady, probleskují stříbrné nitky potoků a zrcadla rybníků. Tam náhle černý mohutný Lovoš a ostrý skalnatý Košťálov co přízraky z houštiny zahrad a hájů se vypínají, jihovýchodně pak u Litoměřic stříbrný pás Labe, dalekým obepínaje obloukem žírnou nížinu, ztrácí se v temném  lůně hor. Hlouběji k jihu těká oko kolem dvouvěžatého Házmburku, a sune se přes zelený úval Oharky po slunné, zvolna se zvedající pláni Podřipské, by spočinulo na zvonovitém posvátném Řípu, za nímž z par noří se věže Hradčanské a mlhavé obrysy Brdských hor“. Konec citace.

Pohled z Milešovky k jihu, foto L. Kukačka

Při výborné dohlednosti je z Milešovky vidět od Krkonoš až k Šumavě  Podle zprávy z roku 1816 (Ehrlich, 1921)  byl tehdy rozhled z Milešovky volný na všechny světové strany, s výjimkou směru k Teplicím. Horní třetinu kužele hory pokrýval již jen zakrnělý jehličnatý les, lískové keře, počasím ošlehané břízy, nízký jasan a keřovité buky, duby a lípy. Vrcholovou partii tvořil téměř výlučně břidlicový znělec, často v mohutných kusech. Vedle obyvatel z okolí lákala hora postupně i lázeňské hosty z Teplic. Zhlédnutí východu slunce z  Milešovky se stalo známkou příslušnosti  k „lepší vrstvě společnosti“. Na Milešovku vystoupili četní turisté nejen z evropských  zemí, ale dokonce i z Ameriky. Ke známým vyjádřením návštěvníků hory patří např. sdělení Brazilce Dekamera, který procestoval většinu Evropy a rozhled z Milešovky označil za nejkrásnější a nejvznešenější, jaký kdy zažil.  Kromě řady známých osobností byl od roku 1819 do roku 1839 téměř každoročním návštěvníkem pruský král Friedrich Wilhelm III., v jehož doprovodu býval i známý německý přírodovědec Alexander von Humboldt, který sdělil jednomu svému příteli, že rozhled z Milešovky byl třetí nejkrásnější, jaký kdy viděl (Ehrlich, 1929).
Výhledem z Milešovky do podzimního kraje byl v listopadu 1836 nadšen i K. H. Mácha, jen týden před svou smrtí. Podle vzpomínek J. V. Friče byli na Milešovce mladí básníci, mezi nimi Neruda, Heyduk, Sabina a další, aby oslavili vydání almanachu Máj. Přespali v mechových chatkách a obdivovali východ slunce. Jaroslav Vrchlický po návštěvě hory napsal báseň Na Milešovce.


Na Milešovce.

V hor věnci leží český kraj
jak pozlacená, stará báj;
dech borů temný zazní časem,
lesk rosy hraje trávy klasem.

Jak z dálky vane lesů dech,
to snad je českých srdcí vzdech,
a rosa, kam jen noha vkročí,
to snad jsou slzy českých očí.


DOJMY A ROZMARY
BÁSNĚ 
JAROSLAVA VRCHLICKÉHO
V PRAZE
NAKLADATEL J. OTTO KNIHKUPEC
1880

V roce 1820 vybudoval na Milešovce za velmi obtížných podmínek hostinský Anton Weber z Velemína malou hospodu, kterou postupně rozšířil na dvě prostorné jídelny, několik chat, prostranství pro tanec, kapličku a malý obchod, kde se prodávaly obrázky, minerály z okolí, české sklo, bižuterie a upomínkové předměty. Vybudoval a upravil také horské stezky pro turisty. Tím přispěl již v té době ke značnému turistickému ruchu. Na nejvyšším vrcholku hory leží triangulační bod. Ve čtyřicátých letech postavil nad tímto  bodem A. Weber 4 m vysokou kamennou rozhlednu na jejímž místě byla později vystavěna budova observatoře (Spitaler, 1912). Označující kámen byl 7. prosince 1901 obestavěn hrubou zděnou ohradou, osazenou alpskými rostlinami (nyní se nachází v malé zahrádce při východní  straně observatoře). Na dochovaných kresbách z 19. století jsou ukázky vylepšeného stavu rozhledny a  čilého společenského života na vrcholu hory.


Z obrázku získáme  představu o rozmístění veřejných částí hostince a jeho hospodářského
zázemí (Ehrlich, 1921).

 

Idylu posezení na vrcholu Milešovky trefně vystihuje dobová písemnost z roku 1849:

Co nejblíže až do vesničky Bořislav jsme se vezli, měli jsme tedy nohy odpočaté k obtížnému výstupu. Ta hora je asi také tou nejvyšší v zemi. Odsud leželo všechno líbezně pomícháno, hory, kopce, města, vesnice, hrady, a zámky, údolí a nivy, rozříznuto stříbrnou páskou Labe.
Zrak můj jinak přitahovalo drobné a vkusné vybavení horské chaty. Zakladatel Weber, stařec červených lící, zajisté neúnavnou pílí dokázal to, co nyní tak uklidňuje. Plošina vrcholu je obklopena ochrannou zdí, která mimo obytné stavby mnoha milých mechem pokrytých jeskyň vybavených na nocleh přichystanými  bílými postelemi, zahrnuje ještě pole pro základní potřebu zeleniny, předně brambor a zelí. I když lopota málokdy bývá  korunována zralými plody, stařec přesto tvrdošíjně pokračuje v práci.
V pohostinných chatrčích, vykukujících sem tam mezi stromy, přehlušuje družný hovor návštěvníků u kávy a piva dole řádící bouřky. Usedl jsem s mojí společnicí na jednu mechem vypolštářovanou lavici poblíž tanečního pódia a pobavil se čilými skoky vesnických děvčat jež se zde veselí každou neděli při hře harfy.
                   
Z deníku umělce, sochaře, Juliuse Melzera (*1823 Sloup u Č.Lípy – †1853 v Římě)


Když A. Weber ve věku 85 let v roce 1858 zemřel, provozovala hostinec až do roku 1862 jeho manželka. Po ní do roku 1869 vedl hospodu nepříliš úspěšně písař milešovského hospodářského úřadu Johann Surma.
Následně až do roku 1884 zde působil Klemens Greiner, původně hostinský v Litoměřicích, který měl hostinec na Milešovce v pronájmu od hraběte Ledebura.
Jeho nástupcem se stal Gustav Liehm. Ten byl velice aktivním podnikatelem, za jeho působení kvetl na Milešovce čilý ruch a kolem turistiky a výletů lázeňských hostů na Milešovku vzniklo několik služeb – možností obživy pro okolní obyvatele. Byla organizována průvodcovská služba – působil zde „zkoušený horský vůdce pro Milešovku a okolí“, provozovala se nosítková vynáška pohodlných hostů na vrchol – traduje se dokonce soudní spor mezi obcí Bílka a Milešov, kteří obyvatelé mají právo tuto službu poskytovat, k vyjížďce na vrchol bylo možno najmout mulu, nebo koně. O těchto službách svědčí dobové reklamní a inzertní vývěsky Liehmova hostince ( viz. obrázek). Po Liehmově smrti vedla podnik jeho manželka Emílie. Ta hostinec opustila po požáru 22. února 1905, který nadělal mnoho škody.



Ledeburská lesní správa však již 18. května 1905 otevřela provizorní restauraci, která byla umístěna v některých z nepostižených objektů a převzal ji hostinský Vinzenz Pöschel.  Zároveň byly zahájeny stavební práce na znovuvybudování restaurace, která byla dostavěna 16. října téhož roku. Větší novostavba byla postavena na jihovýchodní části vrcholu na tomtéž místě, kde hospoda stála. Po Pöschlovi vedl hostinec od roku 1911 nejdříve Hugo Langer a po něm ho měsíc před vypuknutím první světové války převzal jeho bratr Karl Langer.Období rozhraní století 19.a 20. bylo v podkrušnohoří obdobím velkého hospodářského rozmachu a život na vrcholu hory byl čilý, živnost hostinská prosperující, v roce 1904 byla dostavěna budova meteorologické observatoře, která byla od 1.1.1905 v pravidelném provozu. O této události pro vrchol hory velmi důležité viz samostatnou část o vývoji vědeckého bádání na MilešovceZa války musel z Karl Langer s hory odejít a provoz na Milešovce postupně slábl. Restaurace byla otevřena pouze v neděli a o svátcích. Na jaře roku 1918 byla několikrát zcela vykradena a bylo zničeno všechno, co se zlodějům dostalo pod ruce. Provoz horské restaurace, která byla opět obydlena a celoročně provozována K. Langrem, byl zahájen na Velikonoce roku 1919. Zajímavá jsou čísla o počtu návštěvníků na vyhlídkové věži na meteorologické observatoři : 1913 – 5300, 1914 – 3600, 1915 – 2100, 1916 – 2100, 1917 – 1800, 1918 – 1040 a 1919 – 4846.O zvýšení návštěvnosti Milešovky se zasloužil významným způsobem Horský spolek v Teplicích (Gebirgsverein Teplitz), založený v roce 1885, do jehož působnosti spadala i hora. Tento spolek byl příkladně činný při zřizování turistických cest, při výstavbě úkrytových chat, vyhlídkových věží atd.    Období na začátku 20.století bylo vlastně obdobím  nejvyššího vypětí činností na Milešovce.  Přelom 19.a 20.století byl dobou vrcholné ekonomické prosperity podkrušnohoří, rozmachu průmyslu a obchodu i života společenského. Souběžně s živým zájmem o ubytovací restauraci a její rozvoj vzniká další, pro Milešovku vrcholně významná iniciativa.V Teplicích v té době rivalizují dva zájmové spolky přátel hor a sice Gebirgsverein a Alpenverein. Produktivním výsledkem rivalizujících snah o "ovládnutí" vrcholu Milešovky byl vznik myšlenky a její následná realizace na založení meteorologické observatoře 1.řádu na Milešovce ve spolku Gebirgsverein. Tímto počinem se začala psát také historie vědeckého bádání na Milešovce, tomuto námětu je věnována samostatná kapitolaVyhlídková věž observatoře přístupná turistům ještě zvýšila přitažlivost vrcholu pro širokou veřejnost, návštěvnost vrcholku hory silně narůstala, kupř.již v r.1910 bylo zaregistrováno okolo 5000 návštěvníků věže a úměrně se také rozšiřovaly restaurační a pohostinské služby na vrcholu , takže zde v období první republiky prosperuje turistická chata disponující údajně až 40ti lůžky pro přenocování turistů, (ale inzerce nájemce Liehma udává kapacitu až 70 lůžek), v letní sezóně jsou na vrcholu pořádány pravidelné sobotní promenádní a taneční koncerty dechové hudby, na úpatí v Bílce jsou každoroční hojně navštěvované populární poutě...Postavení Milešovky jako dominantního krajinného fenoménu Českého středohoří v regiónu okresů Litoměřice, Teplice, Ústí n.L. Most a Louny jí ovšem dává celou řadu významů. Tak jako ve zmíněných letech na začátku století má  Milešovka stále své místo v oblasti řady zájmů kulturních, společenských, turistických, sportovních a dalších aktivit. Není jistě bez zajímavosti, že v době kdy na observatoři působil jako pozorovatel disident básník Ing. Petr Kabeš, byla zde za přítomnosti spisovatele Ludvíka Vaculíka provedena konečná redakce známého Prohlášení charty 77, nebo že se zde uskutečnilo několik víkendových sympozií undergroundových křesťanských básníků a literátů z iniciativy a pod vedením teplického básníka Romana Szpuka, vystoupení undergroundového pražského loutkového divadla Paraple...Vraťme se však ještě na chvíli do minulosti. Po převratu v roce 1945 je restaurace v režimu tak zvaného národního správcovství spočívajícího v převzetí německého majetku do národní správy, kterou vykonávali fyzické osoby, jmenovaní národní správci. Předpokládalo se, že malé živnostenské provozovny přejdou postupně do vlastnictví těchto správců. Těmto nadějím učinil konce komunistický převrat v roce 1948 s celoplošným znárodněním všeho a  každého až po  ševce a holiče.Restauraci a noclehárnu  na Milešovce postupně provozovaly Restaurace a jídelny n.p. lidové družstvo Vzlet, družstvo Jednota, a všechny zde hospodařily tak jak bylo tehdy zvykem a národním folklorem: nahrabat pro sebe, majetek neudržovat, strana a vláda se postarají. Tak byla zahájena postupná devastace vrcholového areálu. Posledním správcem hospody na Milešovce byl soudruh Mošna z Bílky. Restaurace už poskytovala jen zcela základní občerstvení – lahvové pivo a barevné limonády, vymáchané vuřty a nocleh v zatuchlých dekách v dřevěné boudě. Posléze v roce 1969  dochází k  zásadní změně -  je zrušena restaurace a do jejího objektu jsou dislokovány dva  subjekty na Milešovce nové a sice pracoviště Správy dálkových spojů a malá jednotka armády . Tím definitivně skončily a zanikly  na vrcholu Milešovky po téměř sto padesáti letech poslední zařízení a služby pro turisty a vandrovníky. Je pravdou, že z hlediska současných hygienických nároků a požadavků jak veřejnosti, tak dohlížecích orgánů,   v podmínkách, kdy na vrcholu není zdroj ani pitné, ani užitkové vody a není řešena likvidace splaškových a fekálních vod, by v  původní podobě restaurace existovat nemohla, stejně tak zůstává pravdou, že kam vstoupí noha vojákova tam tráva sto let neroste.V každém případě  došlo tehdy k urychlení a zdokonalení  procesu devastace a chátraní vrcholu Milešovky a od té doby se stávala královna Českého středohoří rok od roku omšelejší.  

Neradostný a nedůstojný stav širšího zázemí observatoře podnítil v roce 1995 tehdejšího ředitele Ústavu fyziky atmosféry AV ČR (provozovatele meteorologické observatoře) RNDr. Josefa Štekla, CSc. k založení Obecně prospěšné společnosti Milešovka která si za svůj základní cíl předsevzala revitalizaci vrcholu hory a návrat kulturrních a sportovních aktivit s ní spojených. Tato novodobá historie je obsahem zvláštní kapitoly WWW stránek. 

 



Mapa stránek  |  Inzerce

© 2010 Milešovka.cz  |